Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 31. ledna 2013

Tři dvojky

Já už tomu našemu školství opravdu nerozumím! Musím napsat po měsící odmlky na mém blogu.

Téměř po dvou týdnech, kdy naši rodinu decimoval chřipkový virus, jsem dnes poslal Martina do školy pro vysvědčení. Při vyzvednutí mě přivítal trochu posmutnělý. Na vysvědčení má tři dvojky: z češtiny, prvouky a z matematiky. Tentokrát jsme nic předem netušili. Martin byl nemocný a předtím byla téměř dva týdny nemocná jejich učitelka. Se dvojkou z češtiny jsme samozřejmě počítali. I když i tady se Martin snaží a od listopadu chodí po doporučení učitelky na kroužek doučování z češtiny. Prý je tam nejlepší, tak odpovídá jako poslední, aby spolužáky přpadně opravil. Dokonce mu učitelka na doučování říkala, že by tam už nemusil chodit, ale dohodli jsme se, že zůstane.

Dvojka z prvouky? No, dobrá, i když nevím podle čeho byli v tomto předmětu hodnoceni, protože žádné známky nedostávali. Ale dvojka z matiky je pro nás překvapení. O to víc mě mrzí, že jsem se neozval už po třídních schůzkách v listopadu, kdy mi tvrdila, že Martin je mezi jedničkou a dvojkou. Tehdy jsem to doma přepočítával a musel jsem uznat, že čístě aritmeticky to bylo kolem 1,5, i když ve skutečnosti to byly jen dvě trojky (o jedné z nich, na takovém cáru papíru, jsem psal ZDE) a jinak samé jedničky. Od té doby přinesl z matematiky řadu dalších jedniček. Pro Martina i pro mne je tedy překvapením a trochu záhadou, že nakonec dostal na vysvědčení dvojku (podobně jako z češtiny, kde oba víme, že mu jde hůř).

I když Martin nad výsledkem konstatoval, že se bude snažit, aby měl na konci samé jedničky, bylo znát jeho zklamání. A já uvažuji, že napíšu paní učitelce. Asi nebudu jediný, už tehdy na třídních schůzkách se s ní někteří rodiče dohadovali (spíš kvůli kázeňským záležitostem). Rovněž při rozdělení do dalších tříd se ukázalo, že Martinova třída je oproti ostatním pozadu. Respektuji rozhodnutí paní učitelky, ale o to více nechápu, proč si hrají na takové sebehodnocení, které žák jednou za čas píše do žákovské knížky. Ale nikdo pak neřeší, když se toto sebehodnocení s hodnocením paní učitelky rozchází. Za špatné rovněž považuji, když ani žákovi (a ani rodičovi) není zřejmé, že by byl hodnocen skutečně podle své snahy a výsledků.

Nějak to školství nechápu. Stále mám pocit, že se nedostává kvalitních pedagogů a hlavně ten systém spíš děti demotivuje než by je těšil a pomáhal jim radostně a smysluplně poznávat dnešní svět.

V neposlední řadě je zvlášť v těchto úvodních třídách vysvědčení vizitkou učitelek a jejich práce.

Oba kluci jsou šikovní. Vidím to každý den, trávím s nimi docela dost času. Nemyslím si, že bych z pozice rodiče vyzdvihoval jen svoje děti a vnímal je nekriticky. Naopak mám spíš tendenci být na ně víc náročný a jsem přísný. O to víc mě mrzí taková zkušenost.

S Ondrou máme za sebou zápis do stejné školy. Je to čistě pragmatické rozhodnutí, neboť je to naše spádová škola, která je nejblíž a snad si oba kluci budou moct pomáhat. Přesto je to docela loterie, jakou dostanou učitelku a jak bude učitelka zvládat kolektiv dětí a jejich individualitu.


Vím, že si to beru víc, než je třeba, ale skutečně mě to mrzí a i naštvalo. Moc dobře vím, že jsou na světě důležitější věci. Se životem se pereme, jak umíme. Nejsme dokonalí a pořád je co zlepšovat. Ale abychom ještě pořád dokola řešili takové problémy a museli okolí přesvědčovat, že nejsme zase tak špatní, to mě opravdu nebaví. Máme za sebou poměrně náročný začátek nového roku. Takže zase zatnout zuby a pokračovat v práci...

12 komentářů:

  1. Milý Martine,
    S obdivem sleduji už roky to, jak zvládáte péči o ty dva klučíky. Je to pro mě takový malý důkaz toho, že Bůh přece jen ten náš nemocný svět tak úplně neopouští, i když se to kolikrát zdá naprosto jasné.

    Rozhodně byste měl za tou učitelkou zajít. Kvůli sobě, kvůli klukům - i kvůi ní samotné. Kluci musí vidět, že se za ně dokážete postavit, když jde o spravedlnost. A Vám to přece jen uožní aspoň zpěně pochopit, co se vlastně děje - a případně tomu do budoucna čelit. A učitelka - i kdy třeba chybu nepřizná - přece si dá příšě víc pozor.
    Nabízím pro podporu určitou analogii:
    V době, když jsem pracoval jako ředitel analytického odboru úřadu RRTV, zrovna propukla záležitost realiy show VyVolení a Big Brohher v našich televizích NOVA a Prima. Když za to dostávaly pokuty, nikdy neuznaly, že tím vysíláním hrubě porušily zákon o rozlasovém a televizním vysílání - §32 o ohrožení dětí a mladistvých - a tři roky se s RRTV soudily. Nakonec asi polovinu sporů prohrály. Ale podstatné bylo, že si přece jen už příště (dávno před skončením oněch soudních sporů) daly mohem větší pozor, aby se vyvarovaly tak drsných "přešlapů", k nimž v první sérii docházlo zcela běžně.

    OdpovědětVymazat
  2. Myslím - i přes své růžové brýle na vlastní dítě, mám šikovného a chytrého kluka. A také pod dojmem z dětství (při známce horší jak 2 bylo hodně zle, a trvale se vytvářel nepříjemný tlak a nikdy se nepochválilo), se snažím jinak. 1 a 2 jsou výborné známky, vždyť při klasifikaci vstupuje tolik proměných (a nejen kvalita našeho základního školství, osobnost učitele, ale i taková "maličkost" zda se učitelka večer nepohádala se svým mužem,.....). Dávám odkaz na zajímavé wwww -Rodiče vítáni, kde se snaží o jiný pohled, přístup, a kde je i plno praktických rad. Nic proti ctižádosti, ba právě naopak, je to dobrý hnací motor, ale......Martin přinesl domů moc hezké vysvědčení, a chválit a mít radost. Vždyť 2 ho stály stejné úsilí jako 1.
    http://www.rodicevitani.cz/pro-rodice/proc-jsme-tak-posedli-znamkami/

    OdpovědětVymazat
  3. Martine vím, že to člověka mrzí, ale 3 dvojky není špatné vysvědčení.
    Určitě si promluvte s paní učitelkou.

    Já před lety zažila docela nervy mladší syn byl dysortgrafik a těžký dyslektik. Na každou třídní schůzku jsem chodila se strachem. Nakonec na 3 roky skončil ve speciální třídě pro dys. A zlepšil se o 3 stupně nahoru.
    Starší asperger byl sice a je chytrý, ale neměl oční kontakt. A to byl pro učitele problém jako hrom.
    A naučila jsem se, že musím za syny bojovat.
    Učitele museli ale vždy poslouchat .

    Míša

    OdpovědětVymazat
  4. Tak tento přístup paní učitelky nechápu. Na vašem místě bych byla pekelně naštvaná, ani ne tak kvůli dvojkám, ake kvůli jejímu př´stupu, který musí děti se sebevětší snahou neskutečně demotivovat. Vzdyť i dospělého by takový přístup demotivoval. Malým dětem se stejně může dokola vysvětlovat, že dvojky jsou krásné známky a v dospělosti si nikdo ani nevzpomene na vysvědčení z druhé třídy, ale oni ho mají v žebříčku priorit prostě vysoko a každá nespravedlnost a nedocenění je bolí ať chceme nebo nechceme. Teď už nic nenaděláte, ale příště bych byla obezřetnější, aby se už žádné nemilé překvapení nekonalo.

    OdpovědětVymazat
  5. Martínek je šikovný kluk, paní učitelka si zaslouží daleko horší vysvědčení, než jsou tři dvojky... Mám taky syna ve druhé třídě a přístup teda zcela jiný. Motivuje, chválí, spoustu věcí děti píšou na zkoušku a až potom známkuje. Je vždy ochotná si o všem promluvit a pro syna je to velká autorita a taky láska (ještě ve druhé třídě se za ní chodí pomazlit)
    Samozřejmě, že je to na Vás, ale podle toho, co tady už víc než rok píšete o paní učitelce a i přesto, že se snažíte vidět problém i z její strany, tak... postavte se za svého syna, protože takovým přístupem paní učitelka akorát zahluší touhu po vzdělání, chtějte vysvětlení, změnu přístupu, jestli to bude takový problém, tak bych změnila třídu, nebo i školu. Opravdu to jde někde i jinak a přitom učivo je probrané a děti znalosti mají. Držím palce:-)

    OdpovědětVymazat
  6. Martine, chápu, že nechápete :-) . Taky často českému školství nerozumím. V loňském školním roce dokonce moje "nechápání" dosáhlo takové výše, že jsme sáhli k domácí škole. Bylo to opravdu krajní řešení, ale neviděli jsme jinou možnost. Podotýkám, že se jednalo pouze o dvě děti ze sedmi, takže chyba nebyla zjevně "na našem přijímači" :-) .
    Ještě poznámka : vyplatilo se mi tyhle věci řešit v trojuhelníku já-učitelka-dítě současně. Sednout si všichni tři a vyříkat si to. Ovšem zásadní je CHTÍT. Jedna z těch tří stran nám to většinou bojkotovala..............

    OdpovědětVymazat
  7. Marťa nemá škaredé vysvědčení, ale pokud vám známkování paní učitelky není jasné, máte jako rodič plné právo se ozvat a taky bych to udělala. Zejména v předmětu, kde nemá ani jednu známku, by mě zajímalo, z čeho paní učitelka vycházela. Navíc, pokud měl z M ve čtvrtletí dvě trojky a jinak samé jedničky, lze při průměru 1,5 předpokládat velmi malý počet známek za čtvrtletí. Já mám syna taky v druhé třídě, za pololetí mají z ČJ a M cca 50 známek, možná i více. Já učím ve 3. třídě a mám taky tak. Chtěl bych znát její verzi a pokud by mě její odpověď dostatečně neuspokojila, jistě bych na to patřičně reagovala. Klukům méně nemocí a Vám dobré pořízení. Jitka

    OdpovědětVymazat
  8. Nejsem pedagog, takže bych se měla asi soudů o klasifikaci paní učitelky zdržet, ale prostě nemůžu.... Mám doma prvňáka a třeťačku, takže se dá říci, že mohu srovnat, co "umí" a jak pracují naše děti a jak jsou ve výsledku ohodnocené. Jsou to napsrosto obyčejné děti, žádní chytrolíni, občas se jim něco nepovede, ale oba se snaží, jsou aktivní, zvídaví a do školy se připravují poctivě každý den a podle toho je paní učitelky i klasifikují, zohledňují prostě celkový přístup ke škole a ne jen průměrování známek. Také musím přiznat, že mě velmi překvapuje že Martínek chodí v druhé třídě na doučování z čj. Mně se třeba naše dcera zdá v čj také slabá (zapomíná háčky, čárky, občas vynechá písmeno), ale paní učitelka mě ujišťuje, že je ještě moc brzy na to, aby se dalo říci, že má s češtinou problémy nebo zda je to jen občasná zbrklost a nepozornost. Prý se to dá zhodnotit až tak na konci třetí třídy. Mně tedy přijde, že Martínek je naprosto normální chytrý kluk, který si takové hodnocení nezaslouží a ani si nezaslouží chodit na nějaké doučování, protože zas tak hrozné výsledky opravdu nemá. Je mi z toho nějak smutno a velmi vás obdivuji, že jste ještě klidný a nějak razatněji to neřešíte. Na vašem místě bych velmi vážně zvažovala zda v té škole zůstat či zvolit sice nepohodlnější variantu, ale vykoupenosu tím, že bude Martínek ve škole spokojený, zdravě sebevědomý, motivovaný a hlavně hodnocený podle toho jak si zasouží. A tohle si opravdu nezasouží. Věra

    OdpovědětVymazat
  9. Taky si myslim, ze Martin nema vubec spatne vysvedceni :-) Je sikovny, ma spoustu zajmu a znamky o zivote clovicka nic nevypovidaji. Na druhou stranu chapu pani ucitelku, ze musi tech 20 dusicek - nebo kolik jich ma ve tride, tech 20 deticek nejak ohodnotit a motivovat i ty chytre. Nemusi byt vsichni "einsteinove", a pokud bude mit jednou tri dvojky i na druhem stupni, neni co resit :-) Preji hodne uspechu a drzim vam palce. Katka

    OdpovědětVymazat
  10. Souhlasím s Věrou z předchozí reakce. Sama jsem učitelka,ale toto chování je pro mě nevysvětlitelné. Pakliže děti nedostávaly známky z prvouky, chtěla bych opravdu vědět, za co je ta dvojka. Totéž se týká i matematiky, kde zjevně problémy nemáte.
    Já vím, že známky jsou přeceňované, ale ty děti, zvlášť na 1.stupni, se na jedničky jenom třesou. Dávat jim dvojky zbytečně je opravdu demotivující.
    Každopádně, Martine, neházejte flintu do žita. Máte chytré kluky a zvládáte to perfektně.
    Jana

    OdpovědětVymazat
  11. Martine, můžu se zeptat, jestli jste situaci nějak řešil nebo jste to zatím nechali být, Jitka

    OdpovědětVymazat
  12. Martine, naprosto chápu... lozím tady po internetu... Dcera dostala tři dvojky na vysvědčení z naprosto stejných předmětů, i když z matematiky měla na rodičáku úplně čistou jedničku, potom jsem ji - já blbá - poslala do školy s příšernou rýmou, i když psali ten den pololetku z matiky - a ona dostala trojku ... volala jsem učitelce, jestli jí nedá kvůli tomu dvojku - nebo jestli by si to nemohla dcera nějak opravit... učitelka se mi dušovala do telefonu, že budou psát ještě dvě písemky a že kvůli tomu jednomu kiksu jí dvojku na vysvědčení nedá.... dcera se z rýmy dostala a z těch dvou písemek dostala opět jedničky... z matiky je výborná. PŘIŠLA S DVOJKOU. To samé bylo s češtinou - a potom z dcery vylezlo, že paní učitelka uděluje "smajlíky".... a že ona má pět smajlíků, její kamarádky třeba dva nebo tři, zatímco "děvčátka se samými jedničkami" mají patnáct smajlíků... Do zadku nikomu nelezeme. Mají známky, nechápu význam smajlíků a dalších kravin. Jsem taky kvalifikovaná učitelka, jen na nižším stupni, byla jsem z toho hrozně špatná... a dcera řekla nakonec: "A dy´t to není špatný vysvědčení." Ale štve mě to. K ČEMU SE MÁ SNAŽIT???

    OdpovědětVymazat