Kdo obelhal pušku? aneb Když jsou děti chytřejší

Oba kluci si libují v záludných otázkách. Většinou si s nimi vím rady. Nedávno mě však předškolák Ondra opravdu dostal.

"Tatí, kdo obelhal pušku?" zeptal se mě při procházce nečekaně.

"Jak obelhal pušku? Vůbec nevím, na co se mě ptáš," přiznal jsem mu pravdivě.

"No, kdo obelhal pušku?" trval na svém Ondra.

Já skutečně netušil.

"On myslí, komu selhala puška," vysvětloval brácha Martin a bylo zřejmé, že je na rozdíl ode mne v obraze.

To už mi došlo, že Ondra má na mysli atentát na Heydricha, o kterém jsme před časem mluvili, protože jsme jeli kolem památníku.

"Nebyl to Kubiš?" to bylo jediné jméno, které jsem si z dvojice parašutistů v tu chvíli vzpomenul (protože jsem nedávno zaslechl, jak Marta Kubišová vzpomínala, že se jí pořád ptali, zda to byl nějaký její příbuzný).

"Né, né," volali oba vesele kluci: "Byl to Gabčík!"

"Tak to jste šikovní a víte víc než já," uznal jsem svojí neznalost.

"Naštěstí Kubišův granát nezklamal," dodal Martin a ocitoval doslova větu ze seriálu Dějiny udatného českého národa, odkud celou událost znali. Konkrétně se jedná o díl o Protektorátu.

Netušil jsem, že mě tak brzo budou přerůstat. Tímto tempem za mne za chvíli budou moct přednášet.

Nestěžuji si, naopak se tu jejich dobrou paměť snažím využívat, když ta moje už někdy tolik neslouží. Takže jim leckdy říkám, co si mají zapamatovat a pak mi to připomenout, jenže to jim kupodivu nejde tak dobře, jako tyto a jiné detaily.


Pozn.: Jen pro zajímavost dodávám, že Ondrovi je 5 let, Martinovi 7 a já jsem vystudoval historii.