Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

sobota 5. května 2012

Na křtu Devátého doteku

Tento týden jsme s klukama vyrazili do Paláce knih Luxor na "křest" knihy Devátý dotek od Diny. Respektuji praxi, že se takové akce nazývají "křtem", ačkoliv nemají nic společného s křesťanstvím ani s ponořením (křtít - řecky "baptizein" - znamená "ponořit". Toto "ponoření" do vody je symbolem pohřbení křtěného do Kristovy smrti, z níž povstává skrze vzkříšení s ním jako "nové stvoření", vysvětluje třeba Katechismus katolické církve, č. 1214).

Dorazili jsme o chvíli později, ale zato jsme mohli akci sledovat ze strany a netlačit se tak zpředu, kde výhled stejně většinou zastiňovali fotografové. Nápad s devíti kmotrami známých jmen byl velmi dobrý a zřejmé i to přispělo k velkému zájmu fotografů. Originální bylo i to, že tyto ženy pak svým dotekem "pokřtili" knihu, i když to bylo technicky docela náročné. Nejprve však Diny přečetla pár ukázek.

Těší mě, že knížka Diny má takový úspěch a věřím, že některým lidem v podobné situaci pomohla, jiným zase zprostředkovala jiný úhel pohledu na život i smrt. Také jsem respektoval, že se jednalo spíš o ženskou záležitost. Jedna z kmoter zmínila, jak je řada žen ve stejné nebo podobné složité situaci, tedy samy s dětmi. Bral jsem to, i když jsem měl na jazyku něco jako "nejenom žen", protože se takové situace nevyhýbají ani mužům.

Kluky akce moc nebavila. navíc tam bylo nedýchatelno. Martin se těšil na Klárku a cestou si nenechal vymluvit, když jsem mu říkal, že tam nejspíš nebude, protože by to pro ní bylo moc náročné. Chvílí jí hledal a když mu Diny řekla, že tam není, že je tam jen Kája, šli kluci za ním. Ten si je samozřejmě nepamatoval, vždyť jsme se viděli jen dvakrát, přesto chvíli společně blbli. Jinak si kluci spíš prohlíželi vystavené hry a stavebnice. Na chvíli jsem je zabavil tím, že jsme stužky z podávaných bonbónů pouštěli po místnosti tak, že jsme je dávali k větráku, jehož síla je odfoukla. Pak si hráli a stavěli z LEGA. Alespoň jsem jim na chvíli svěřil k hlídání dceru Jany Bernáškové, kterou akce taky moc nebavila, takže její maminka běhala sem a tam a občas se ohlížela, kde její dcera je. Tak jsem jí uklidňoval, že kluci a případně i já na ní chvíli dohlídneme. Přiznám se, že až později jsem se díval, o koho jde, protože v celebritách se moc nevyznám. Párkrát jsem byl požádán, abych někoho s nějakou celebritou vyfotil.

My jsme nakonec s klukama vydrželi počkat téměř do konce na "naši celebritu", Diny. Byl jsem rád, že se její akce vydařila. Knihu s jejím věnováním jsem už dostal dřív, takže jsme jí jen pozdravili a popřáli k úspěchu.

Pár fotek celebrit a fotografů...







...blbnoucích kluků...


...a nabručených kluků, kteří si prohlíželi cenovky s vědomím, že mé NE k nákupu podobných věcí prostě platí a nemá smysl se mnou smlouvat. Sice občas argumentuji zbytečně vysokou cenou, ale hlavním důvodem je to, že už se kluci pomalu do svého pokojíčku nevejdou a věcí mají víc než dost (ostatně jako jejich táta).

2 komentáře:

  1. Pěkná akce a ještě hezčí postoj k nákupům :-)))

    OdpovědětVymazat
  2. Milý Martine.Na křtu Devátého doteku jsem byla a stejně jako Vy to Diny moc přeji a velice silně s ní sdílím životní situaci...Ta má,je velice podobná.K Diny jsem se dostala zcela náhodně při schánění knihy"Když dinosaurům někdo zemře"...po zadání hledání na seznamu.cz,se mi objevil mimo jiné odkaz na Klárčin blog...Teď si několik večerů pročítám Váš příběh...a Vašich kluků...Dost se s mým časově prolínal a i věk mých dětí,je k Vašim hodně podobný.I moje děti(dnes Adam 9 a Anita 6 let)přišly v roce 2008 o skvělého tatínka,za velice zvláštních a smutných okolností.Ale již od srpna 2007,byl v bezvědomí...takže dcerka ho naposledy viděla,když jí bylo 1,5 roku.Píši hlavně proto,že s Vaším dovolením,občas nakouknu do Vašich stránek,myšlenek a příběhů,které mě někdy jistě pomohou,navedou a ukážou kousek cesty,cesty někoho,koho osobně vůbec neznám,ale s kým řízením osudu sdílím podobnou životní zkušenost a jistě touhu uchopit nastalou situaci tím nejlepším možným způsobem...zkrátka jít dál po cestě,která i když není bez trní,dokáže připravovat stále nové důvody k radosti a hlavně šťastné úsměvy na tvářích našich dětí.Doufám,že můj vstup,dnes sem,není troufalý a nepochopitelný...Přeji krásné slunečné dny a ráda sem budu chodit na návštěvu:-).Iva

    OdpovědětVymazat