Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

úterý 28. února 2012

Jak jsme v noci s Ondrou hledali pavouka

S dětmi se člověk opravdu nenudí.

Kluci měli a mají docela dobré spaní. Poslední dobou si trochu víc stěžují na nějaké "noční můry". Zvlášť Ondra to říká po probuzení trochu víc než dřív. Nevím, zda je to vždy pravda nebo zda se prostě někdy nedělá zajímavým. Možná také někdy jen vyjadřuje svojí nelibost z ranního vstávání. Každopádně věřím, že někdy špatné sny skutečně má.

Zrovna v noci na dnešek. Zvlášť když jsem se večer zdržel u práce a přípravě na výuku. Vzpomínám si, že jsem v polospánku opakovaně slyšel nějaký šramot. Pak si vzpomínám, že jsem ještě ze spaní mluvil s Ondrou. Když jsem se skutečně probudil, stál vedle postele Ondra a dožadoval se pomoci a chtěl ležet u mne. Chvíli mi to trvalo, ale pak jsme pochopil, že Ondrovi se asi něco zdálo. Tvrdil mi, že měl v posteli pavouka a pak zase, že ten pavouk šel za ním i po zemi. Říkal jsme si, že sice tu máme celkem nepořádek, ale že by byl zase až tak velký, aby tady něco bydlelo a pronásledovalo Ondru? Určitě se mu jen něco zdálo, snažil jsme se ho uchlácholit. Ondra však nepůsobil nějak zvlášť vyděšeně, ale prostě stál si za svým, což mi zcela klidně opakovaně říkal. Když u mne nepochodil, odešel a já slyšel, že budí Martínka. Volám na něj, ať ho nechá spát. Zmobilizoval jsem síly, vstal jsem a vzal jsem baterku. Všimnul jsme si, že je půl čtvrté. Prohledávali jsem postel i pokoj, ale snažili jsme se, abychom nevzbudili Martínka.

Ukazoval jsem mu jen na jeho velkého plastového pavouka, na jeho oblíbenou hračku, ale to prý nebyl on. Prohlédli jsme, co šlo a já už chtěl zase do postele. Samozřejmě mi vrtalo hlavou, jestli ho skutečně mohlo něco probudit, protože tohle se mu nestává často. Navíc nebyl zase až tak vyděšený, prostě mi to v klidu opakoval.

Viděl, že jsme nic nenašli. Uložil jsem ho a pro jistotu jsem ještě dal baterku, kdyby si chtěl posvítit Pak jsem už spěchal do postele a doufal jsem, že zbývající tři hodiny si ještě odpočinu. Je fakt, že ráno se mi vstávalo skutečně těžce. Naštěstí kluky nemusím tahat z postele. Naopak jsme asi nezaspali i díky tomu, že oba sami vstali a vzali si nachystanou snídani.

Snad to bude zase lepší a noční můry se nestanou pravidlem. Pro jistotu se budu snažit věnovat ještě trochu větší pozornost večernímu ukládání a usínacím rituálům.

1 komentář:

  1. Bylo mu smutno a potřeboval podporu tatínka.Stává se to i dospělím.Zkrátka,potřebujeme cítit lidské teplo,že nás někdo pochopí a pomazlí.

    OdpovědětVymazat