Další pondělí mají šikovní kluci za sebou

Tak už bychom zase pomalu mohli soutěžit v nějakém pořadu s názvem Kašle celá rodina. Přes víkend jsme se snažili odpočívat a výsledkem je snad jen to, že jsem trochu začal být s klukama solidární. Každý den si říkám, jestli to nějak ustojíme, hlavně kluci ve škole i ve školce a zatím se celkem držíme.

Pondělí je vždycky náročné a po zkušenosti z minulého jsem raději nechal Ondru ve školce déle. Martínka jsme vyzvednul po obědě, abychom si mohli něco zopakovat a nachystat se na hudebku. Čas letěl, takže i my na hudebku. Ještě štěstí, že s námi nebyl Ondra. Trochu jsme se zdržel s paní učitelkou, která mi trochu vysvětlovala, jaké klávesy bych měl pro Martínka pořídit. Oddechl jsem si, protože několik doporučených variant, co jsem dostal od známých, označila za zbytečně drahé. Zároveň Martínka pochválila, že je zvídavý a šikovný, i když mně přišel spíš trochu rozdováděný.

Jsem rád, že ho zatím hudebka baví a že to zvládáme. Už minule jsem přemýšlel nad tím, jestli se mi nějak podaří zapojit i malého Ondru a jak to všechno skloubit dohromady. Vím, že jednou bude moct Martínek chodit i sám, ale zatím si to neumím představit. Tak to pak vypadá tak, že buď s Ondrou dvě hodiny čekáme, jako minulý týden, nebo počkám na konec kláves, předám Martínka do hudební přípravky o patro níž a vyrazím pro Ondru do školky. Ten mi sice trochu vyčetl, že jsem ho tam nechal dlouho, ale já se bráníl. Jednak jsem mu to říkal už ráno (vím, že si to moc nepamatuje) a jednak jsem přesvědčen, že si ve školce může hrát a je to lepší, než kdyby s námi spěchal na hudebku a pak se tam nudil. Takhle běhám sem tam jen já. Když se ještě k tomu snažím věnovat práci, tak je toho času opravdu málo a jen to letí. A to nemluvím o domácnosti nebo o tom, že se bez kluků docela odbývám s obědem, i když mám třeba něco nachystáno z víkendu.

Ondra to bral a byl v dobré náladě. Když jsme vycházeli ze školky, tak spustil "nesnáším loučenííí, jsem dááál a v hlavě mě máááš..." (tedy Michala Davida Největší z nálezů a ztrát), až jsem se musel smát. Tak jsem mu pak cestou do hudebky raději pustil momentálně kluků nejoblíbenější Duši z gumy (Chinaski) nebo Šrouby a matice (Mandrage). Ostatně Ondra byl vždy "zpěvák" moderních písní (viz video).

Já jsem si dnes při tom pobíhání říkal, že jsem rád, že Martínek chodí na hudebku. Převažují tam holky s maminkami nebo babičkami, ale já budu rád, když bude mít Martínek a snad také Ondra hudební vzdělání. Hlavně když je to bude bavit. Dnes mohl Martínek dostat ještě další motivaci. Když totiž jedné své oblíbené prodavačce říkal, že jdeme zrovna z hudebky a vysvětloval, že hraje na klavír, "protože tatínek říká, že je to základ", tak jen koukala a obdivovala. Já mu pak s nadsázkou řekl, že holky budou koukat, když něco bude takhle umět.

Samozřejmě ani tak nejde o holky, ale budu rád, když kluci budou šikovní a podle možností všestranní. Proto jsem rád, že jsme nedávno zvládli být na horách, kluci stáli poprvé na lyžích a šlo jim to velmi dobře. Podle možností chodíme do přírody nebo alespoň pozorujeme stopy zvířat ve městě a posloucháme zpěv ptáčků. Minulý víkend jsme byli s klukama v Náprstkově muzeu a na procházce večerní Prahou. V pátek jsme pro změnu byli sledovat a fandit na hokeji atd. Takže si říkám, že celkem zvládáme aktivity různého druhu, včetně těch typicky klučičích.

Jen pondělní večery jsou vždy náročnější, protože den je dlouhý a máme toho všichni tři dost. Martínek navíc vytáhnul snad svojí první trojku z psaní, pak mu opakovaně nešly opsat dvě věty ze slabikáře a rozplakal se, že měla paní učitelka pravdu, když mu říkala, že je lajdák. Takže zase nechápu, proč mu to říká, když jsme se o tom před časem bavili a říkal jsem jí, že si tohle Martínek bere víc než jiné děti. Možná bych s Martínkem měl někam zajít a vyzkoušet, zda nemá nějaký problém, třeba dysgrafii. měl by pak přece jen trochu úlevu a asi by nebyl pod takovým tlakem. Každopádně si nemyslím, že by Martínek byl lajdák, spíš bývá nesoustředěný, nepozorný nebo unavený.

Večer byl nakonec docela klidný, i když bych si přál, aby kluci chodili spát dřív, ale v pondělí je to prostě těžké. Kluci si vyžádali čtení z bible a já nakonec svolil, že jim přečtu, ačkoliv bylo už pozdě. Jen pokus o větší diskusi a všetečné dotazy jsem utnul s tím, že je třeba spát. Ostatně já už taky musím...