Kluci v parku

Jak se dalo čekat, tak je květen skutečně hektický, především co se týče mých pracovních povinností. Kluci však nepřicházejí zkrátka, přestože se třeba i několikrát týdně stane, že je po vyzvednutí ze školky uložím k odpolednímu odpočinku, pak jim dám svačinu a předám je hlídání, abych pak přišel až když vzorně obstaraní spokojeně spí. Kluci se navíc vždy ptají, zda a kdo přijde "na návštěvu". Někdy jsou zklamaní, když řeknu, že nikdo.

Velké díky patří především Ivaně, Lence a Lucce, díky kterým můžu přednášet a také kluci zažívají jiný přístup než můj tatínkovsky "přísný". Pro mne je rovněž příjemné, když někdy můžu přijít domů a kluci už spokojené spí ve svých postýlkách.

Na druhou stranu si zase o to víc můžeme vážit a užívat společného času, i když ten i nadále převažuje nejenom o víkendu. Zvlášť když kluci byli opět téměř dva týdny doma, i když se nejednalo o nic vážného (silnou rýmu a trochu kašle u obou vystřídala Ondrova nevolnost).

Přidávám pár fotek od Lucky z jejich návštěvy v nedalekém parku, kde probíhaly nějaké dětské akce.




















Šťastný Martínek, protože nohama dopravil kuličku doprostřed bludiště.