Děkovačka jako na Oscarech

Dnes večer před spaním bylo u nás děkování skoro jako na Oscarech, Grammy nebo jiných cenách. Kluci s ohledem na slavení Ondrových narozenin měli pozdější večerku. Na rozdíl od některých jiných dnů se umyli poměrně rychle a bez potřeby popohánění. Pak za mnou Martin přišel, abych s nimi šel před spaním děkovat za Ondru.

Z mnoha díků přebírám jen některé a nejedná se o přesné autentické citáty, to prostě nedovedu. Ondra si svůj den opravdu pěkně užil a mimo jiné říkal: "Děkuji mamince, že mě před sedmi lety porodila... Děkuji Ti, pane Bože, že jsme si to dneska mohli užít... Děkuji, že na mne brácha a táta tak skvěle myslí... Děkuji za všechny dary, které jsem dostal..."

Jeho starší brácha ještě připojil: "Děkuji mamince, že mi porodila tak výborného bráchu, kterého mám rád, i když se s ním někdy dohaduju, ale je to můj nejlepší brácha..."

Bylo to milé a i já děkoval mamince za tak šikovné a statečné kluky a samozřejmě i Pánu Bohu za to, že všechno zalévá svým požehnáním.

Původně jsem plánoval, že bychom na kolech zajeli za maminkou na hřbitov, abychom jí poděkovali. Ondra totiž dostal nové větší kolo, takže už můžeme spolu líp jezdit. Nakonec nám to nevyšlo, tak jsme udělali jen malou projížďku v okolí.

Již během dne jsem oběma klukům říkal, jak se ve mně mísí dva silné pocity. Na jednu stranu jsem moc rád, že je z Ondry šikovný školák a oba kluci jsou šikovní. Na druhou stranu je mi samozřejmě líto, že nemají maminku, že to nemůže slavit s námi a s klukama se potěšit...

Už jsem tu jistě psal, že Ondrovo narození je pro mne už napořád spojeno s tím, že jen pět dní po porodu se zjistilo manželky fatální onemocnění. Radost z narození nového života brzy vystřídaly starosti a smutek z konce života jiného, ještě hodně mladého... Smrt prostě patří k životu, což si zvlášť silně uvědomuji při Ondrových narozeninách...

Každopádně děkuji za oba kluky a Ondrovi přeji VŠECHNO NEJLEPŠÍ !!