Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘

Pro zajímavost sem vkládám svůj text, který jsem napsal pro farní časopis.

Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ (Mt 5, 22)

Když jsem si v zářijovém Kobylístku přečetl, že nový pastorační rok, který právě začíná, bude věnován tématu „Boží Slovo v našem životě“ hned mě napadlo, že bych se mohl s jeho čtenáři podělit o následující zkušenost:

O prázdninách jsem si doma trochu víc poslouchal Nový zákon. Ne, není to překlep, skutečně jsem napsal poslouchal. Nechodil nám ho recitovat nějaký farář nebo kazatel, ani jsme nenásledovali starobylou praxi v klášterech, kde vybraný lektor předčítal během jídla. Jen jsem si už kdysi dávno stáhl volně nabízenou audio nahrávku Nového zákona „Bible. Překlad 21. století“ (zkráceně Bible21 nebo B21). Takový poslech má doma různé využití. Především se hodí jako doprovod k méně náročným nebo mechanickým činnostem jako je třeba vaření, věšení prádla a třeba pokud někdo žehlí (já nežehlím). Poslech může ocenit také hodně unavený člověk, kterému by se při četbě jen rozbíhala písmenka na všechny strany. Takto může zavřít oči a zaposlouchat se do biblických příběhů nebo se dokonce cítit být jejich součástí. Takový poslech podle mne nemůže nahradit pravidelnou a pozornou četbu Písma. Ostatně i při poslechu si leckdy řeknu, že na nějaké místo se budu muset podívat důkladněji nebo nahlédnout do různých překladů, komentářů nebo biblických slovníků, abych textu lépe porozuměl. Na druhou stranu poslech umožňuje více si uvědomit kontext, tj. co jednotlivým pasážím předchází a co následuje. Určitě stojí za to si občas v celku poslechnout celé evangelium a vnímat ho jako Ježíšův příběh. K tomu se doporučuje především Markovo evangelium. Občas to dělám, pokud mám čas, když si chystám nějaké povídání a mám pocit, že se při přípravě příliš upínám na některá Ježíšova slova nebo činy. Když se obávám, aby mi při tomto zaujetí neunikly nějaké další události, které by bylo dobré ještě zmínit. I ty nejznámější biblické texty nás mohou stále znovu a nově oslovit. Kromě toho je dobré si uvědomit, že texty Nového zákona nebyly napsány k soukromému četbě. Tu umožnil až nárůst všeobecného vzdělání a laciná vydání biblických textů v 19. století. Texty byly určeny k předčítání a poslechu při bohoslužbě.

Když jsem si před časem při vaření pouštěl listy apoštola Pavla, zjistil jsem, že to zaujalo i mého staršího syna (8 let). Původně se dožadoval, abych mu pustil nějakou pohádku, což jsem odmítl, neboť jsem právě poslouchal něco jiného. Když se syn přidal k poslechu, usoudil jsem, že evangelijní příběh by pro něj byl srozumitelnější. Tak jsem pustil Matoušovo evangelium. Mimo jiné proto, že mojí nejoblíbenější četbou během prázdnin byl výborný výklad tohoto evangelia od Jiřího Mrázka, který vydala v roce 2011 Česká biblická společnost v rámci projektu Českých ekumenických komentářů k Novému zákonu. Vřele jej doporučuji, neboť je odborný a zároveň velmi čtivý. Po chvíli se k poslechu přidal i mladší syn (6 let). Text Bible21 je podle mne nahrán srozumitelně a velmi profesionálně. Na jeho vzniku se podíleli zkušení herci: Petr Forman, Josef Somr, Jan Potměšil, David Vávra a další. Místy se hlasy střídají nebo jsou proloženy hudbou, která však nenarušuje plynulost poslechu. S dětmi čtu biblické příběhy s různou intenzitou odmalička. I když biblický text není snadným čtením, dáváme mu přednost před všelijakými zjednodušeními pro děti, které podle mne často příliš otupují důležité důrazy. Myslím si, že větším přínosem je, když si o náročnějších pasážích s dětmi promluvím a podle možností jim vysvětlím, jak tomu rozumím já. Podobně jako u dospělých čtenářů i u dětí každého zaujme nebo pohorší něco jiného. Staršího syna třeba nepohoršil verš: „Svádí-li tě tvé pravé oko, vyloupni je a zahoď pryč. Je pro tebe lepší, aby zahynul jeden tvůj úd, než aby celé tvé tělo bylo uvrženo do pekla.“ (Mt 5, 29, pozn. v tomto článku cituji podle textu Bible21, není-li uvedeno jinak) Naproti tomu o následujícím verši prohlásil, že tohle se mu teda vůbec nelíbí: „Kdo má rád otce nebo matku více než mě, není mě hoden. Kdo má rád syna nebo dceru více než mě, není mě hoden.“ (Mt 10, 37). Tak se rozvinul rozhovor, ve kterém jsem mu vysvětloval, že ani já, jeho táta, bych mu neměl přikazovat, aby dělal špatné věci. Chtěl jsem to trochu vyvážit a hlavou mi proběhla vzpomínka na propagandu totalitních režimů, v nichž byly děti naváděny proti svým rodičům a vedeny i k jejich udávání. Tak jsem doplnil, že kdybychom byli třeba loupežníci ve středověku – syn má rád historii – a byla by to naše obživa, tak by musel stát při mně a loupit se mnou. Takový rozhovor, v němž beru vážně námitky svých dětí, je přínosný i pro mne. Ostatně neříkal Ježíš svým učedníkům, že právě dětem patří království Boží? „Amen, pravím vám, kdo nepřijme Boží království jako dítě, jistě do něho nevejde.“ (Mk 10,15, podle Českého ekumenického překladu, zkratka ČEP)

Kromě vážných rozhovorů čekají rodiče mladších dětí při četbě nebo poslechu bible spíš zábavné chvíle. Jelikož se moji kluci poslední dobou často dohadují, zaujala staršího syna následující slova: „Já vám však říkám, že každý, kdo se bezdůvodně zlobí na svého bratra, bude vydán soudu. Kdokoli by svému bratru řekl: ‚Tupče!‘ bude vydán veleradě, a kdokoli by mu řekl: ‚Blázne!‘ bude vydán pekelnému ohni.“ (Mt 5, 22). Petr Forman si dal záležet na tom, aby slova tupče a blázne zazněla důrazně. Ještě ten samý den o něco později, když si kluci spolu hráli v pokoji, za mnou starší syn přišel. S vážnou tváří prohlásil: „Tatí, já vím, že budu vydán veleradě, ale musel jsem svému bratrovi říct: Tupče!“ Jen stěží jsem zadržoval smích, takže jsem se ani neodvážil zeptat, co se stalo. Syn se na chvíli zamyslel a pokračoval: „Ale Ježíš říkal, že to platí, jen když se někdo na bratra zlobí bezdůvodně. Já jsem měl důvod, on mi totiž řekl, že jsem blbec.“ Nakonec nešlo o nic vážného a oba jsme se zasmáli nad názornou ukázku aplikace biblického textu do života.

Možná by někoho mohlo pohoršit, že katolický křesťan poslouchá text Bible21, ke kterému v dubnu roku 2009 vydala Česká biskupská konference velmi kritické stanovisko (v jeho závěru se naštěstí konstatuje, že „Katolickým křesťanům není čtení a studium jiných překladů zapovězeno."). Já jsem však zjistil, že pouze tento překlad uvedeného verše z Matoušova evangelia (5, 22), s důrazem na bezdůvodnost a tupce, mohl staršího syna oslovit tak, jak se to stalo. Český ekumenický překlad nezní tak výrazně: „Kdo snižuje svého bratra, bude vydán radě“ a slova „bez příčiny“ uvádí pouze v poznámce jako textovou variantu. V tzv. liturgickém překladu, což je text předčítaný při mši z lekcionáře, rovněž chybí požadavek bezdůvodnosti, ale už můžeme zaslechnout náznak tupce: „Kdo svého bratra tupí, propadne veleradě.“ V Jeruzalémské bibli, což je český překlad díla vzniklého dlouholetou prací katolické biblické školy v Jeruzalémě, je to ještě o něco lepší. Opět chybí bezdůvodnost, ale další slova jsou jasná: „Řekne-li svému bratru „Hlupáku!“ bude se za to zodpovídat veleradě“. V bohatém poznámkovém aparátu se dočteme, že hlupák je překladem aramejského slova Rácha (v řeckém originálu je RAKA), což znamená „prázdná hlava“ nebo „dutá hlava“. Kdo by však zatoužil po důkladnějším výkladu, tomu doporučuji už výše uvedený komentář Jiřího Mrázka, z něhož si dovolím citovat: „Doslova v řeckém textu čteme: Kdo by řekl svému bratru „raka“. Ekumenický překlad to interpretuje jako: Kdo svého bratra snižuje. Má pravdu, protože raka je nadávka, která nemá v češtině přesný ekvivalent. Souvisí s prázdnotou (nicotou), znamená člověka prázdného, povrchního; člověka, kterého odepisujeme jako totálně nudného. Mohli bychom také říct: Kdo svým bratrem pohrdá, kdo ho ponižuje. Pohrdat někým (a zejména mu to dát najevo) je zde jako zločin, podobný vraždě... Jestliže v předchozí větě mluvil Ježíš o soudu, nyní člověk, který odepisuje svého bratra jako prázdného a povrchního, zaslouží seznámení se synedriem. Je to stupňování: synedrium je vyšší instance než obyčejný soud. Ale téměř bych věřil, že je v tom i kousek ironie: tak soused vám přijde jako prázdný tlučhuba? To bych vám přál bližší seznámení se synedriem.“

Snad se mi podařilo, aby si v textu přišli na své jak rodiče dětí tak také třeba bibličtí koumáci nebo zvídaví šťouralové. Schválně jestli si vzpomenete na „tupce“ až tento text uslyšíte číst při nedělní bohoslužbě. V tříletém cyklu nedělních čtení přichází na řadu 6. neděli v mezidobí cyklu A, což by mělo být 16. února 2014.

Kluci pozorně poslouchají