Byl jsem zvyklý, že Martin mi hlásil kdejaký detail. To se ukázalo jako důležité třeba při prvních náznacích případné šikany (viz o tom ZDE). Jenže vydolovat z Ondry nějakou kloudnou informaci je těžké. Buď si prý nepamatuje nebo si vymýšlí. Když mi však před pár dny vyprávěl, jak rozesmál paní učitelku, tak jsem si řekl, že je vše celkem v pořádku. Učitelka se prý dětí ptala, na co se těší o víkendu. Ondra odpověděl, že na prázdniny. Škola ho baví, ale zřejmě už od bráchy, ale i z vlastní zkušenosti poznal, že je to prostě povinnost.
Ondra umí velmi dobře lhát a na rozdíl od jednání s Martinem je pro mne těžké rozeznat, kdy mluví pravdu a kdy ne. Minulý týden jsem si třeba podal nohou klacek ze země. Ondra jen poznamenal, že tatko si on ten den ve škole podal ze země tužku. Bylo mi to divné, tak se ptám, jak to dokázal. Zkušeně mi odpověděl, že si jí nohou nejenom podal, ale prý s ní napsal i trojku. Prý se mu náhodou dostaly nohy na stůl, tak s tou tužkou napsal trojku. Bylo mi jasné, že kecá, ale on se stále tvářil zcela normálně. Tak se ptám, jak to udělal a zda mi tu trojku ukáže. Prý jí vygumoval, stejně nebyla pěkná a navíc se příklad ani nerovnal tři. Tohle jsem mu samozřejmě nevěřil, ale ještě nějakou dobu rozvíjel svoje teorie, než přiznal, že si opravdu vymýšlí. Tentokrát to bylo celkem průhledné, ale tak to často není. Takže já nakonec ani moc nevyzvídám, protože hodnověrnost Ondrova vyprávění je problematická. Samozřejmě se pořád dál ptám, co dělají ve škole, jak mu to jde, zda mu někdo neubližuje atd.
Zatímco u Martina jsem asi víc sondoval, jak jeho spolužáci vnímají a jak reagují na to, že nemá maminku, u Ondry jsem se na to moc neptal. On ví a vždy hlásí, že paní učitelka ho zná, protože učila už jeho staršího bráchu a ten o něm jistě vyprávěl. Už před časem mi jednou Ondra sám nahlásil, že už některým spolužákům řekl, že mu "umřela matka" (ten výraz mě zaujal). Ptal jsem se, jak se to stalo. Prý mu nějaký spolužák říkal, že něco řekne jeho mámě (mimochodem už z takové formulace je zřejmé, že Ondra asi není obětí šikany - mně tvrdil, že jen od sebe odtrhával dva spolužáky; jenže je téměř nejmenší ve třídě, tak čemu mám věřit?). Tak ho prý Ondra uzemnil tím, že mámu nemá, že mu umřela, čímž dotyčnému došla řeč.
Jindy mi pro změnu Ondra nahlásil, že se ho jiný spolužák ptal, proč pro něj chodí pořád jenom táta. Tak mu řekl, že mámu nemá, že zemřela. Zaražený spolužák se po chvíli odmlky prý zeptal, s kym si teda hraje, protože jeho táta prý na něj nemá vůbec čas. Tak Ondra řekl, že si hraje hlavně s bráchou.
Nemá to ten náš prvňáček zrovna jednoduché, ale mám pocit, že to zvládá dobře. Tak snad mu to vydrží a já se budu dozvídat víc.
Žádné komentáře:
Okomentovat