"Opravdu? Tak to jsem nevěděl," odpověděl jsem mu mimo jiné proto, abych ho potěšil, že ví něco víc než táta a dal mu možnost svojí myšlenku ještě rozvést.
"Opravdu! Vítr šeptá, ale my tomu nerozumíme, tomu rozumí jen Pán Bůh," pokračoval Ondra, "vítr šeptá hodně potichu a my neumíme povětrně."
Překvapilo mě, co to Ondru najednou napadlo. Teprve později jsem zjistil, odkud to Ondra má. Ptal jsem se ho, jak se řekne té řeči, jakou mluví vítr. Místo něho mi pohotově odpověděl Martin, který mi prozradil, že to mají z 3. pokračování Doby ledové, který nedávno sledovali.
V tomto filmu se mezi kreslenými zvířaty odehrál zhruba tento rozhovor:
"Co je to za zvuk?"
"To je vítr. Promlouvá k nám."
"A co říká?"
"Nevím. Neumím povětrně."
Přestože jsem takto odhalil inspiraci Ondrových myšlenek, tak jsem přesto ocenil jejich konkrétní aplikaci, dobrou paměť i "křesťanskou modifikaci".
Ono to sice z různých hlášek nebo rozhovorů může vypadat jako by kluci byli "plní Boha" resp. "řečí o Bohu", zvlášť menší Ondra. Jakoby to bylo hlavní téma našich rozhovorů. Opak je však pravdou. I když se hodně pohybujeme v křesťanském prostředí, vždyť je to vlastně i moje profese, tak já si na velké řečnění o Bohu zrovna nepotrpím, zvlášť doma.Večerní poděkování za celý den nebo třeba prosba za druhé i za sebe, případně vzpomínka na ty, kteří jsou "v nebi", "u Boha", to ano. Jinak jsem v řečech o Bohu poměrně zdrženlivý. Na druhou stranu se nevyhýbám otázkám a snažím se na ně odpovídat klukům upřímně, nikoliv jen naučenými frázemi. Dokonce se ani nevyhýbám pochybnostem. Třeba na Martinovu otázku, zda Bůh skutečně existuje, odpovídám, že to jistě nevíme, ale že tomu věříme a také, že jsou lidé, kteří tomu nevěří. Nejsou kvůli tomu ani horší ani lepší. My jsme křesťané, kluci jsou za to rádi a hrdě se k tomu hlásí, i když jsem o křtu rozhodl za ně (je to zajímavé téma, opakovaně o něm diskutuji a tvrdím, že děti silně ovlivňujeme a rozhodujeme za ně v mnohem více věcech, než je tato - považuji to za něco přirozeného, co nijak neomezuje jejich další rozvoj, více o tom třeba jindy). A to, že jsme křesťané, ovlivňuje naše vnímání světa. Vnímám to spíš jako východisko a jistý směr, jak uvažovat o světě, než jako jasné a předem dané odpovědi.
Ostatně je mi sympatičtější určitá zdrženlivost. Sice máme určité vědomosti, ale většinou mi vadí, když křesťané vystupují jako ti, co všechno ví a znají nejlíp. Mimochodem třeba i apoštol Pavel nabádá k opatrnosti, když připomíná částěčnost našeho současného poznání: "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně." (1K 13,12)
Takže jsem docela rád, že kluci místo naučených frází mluví třeba i o Bohu takto originálně.
"To je vítr. Promlouvá k nám."
"A co říká?"
"Nevím. Neumím povětrně."
Přestože jsem takto odhalil inspiraci Ondrových myšlenek, tak jsem přesto ocenil jejich konkrétní aplikaci, dobrou paměť i "křesťanskou modifikaci".
Ono to sice z různých hlášek nebo rozhovorů může vypadat jako by kluci byli "plní Boha" resp. "řečí o Bohu", zvlášť menší Ondra. Jakoby to bylo hlavní téma našich rozhovorů. Opak je však pravdou. I když se hodně pohybujeme v křesťanském prostředí, vždyť je to vlastně i moje profese, tak já si na velké řečnění o Bohu zrovna nepotrpím, zvlášť doma.Večerní poděkování za celý den nebo třeba prosba za druhé i za sebe, případně vzpomínka na ty, kteří jsou "v nebi", "u Boha", to ano. Jinak jsem v řečech o Bohu poměrně zdrženlivý. Na druhou stranu se nevyhýbám otázkám a snažím se na ně odpovídat klukům upřímně, nikoliv jen naučenými frázemi. Dokonce se ani nevyhýbám pochybnostem. Třeba na Martinovu otázku, zda Bůh skutečně existuje, odpovídám, že to jistě nevíme, ale že tomu věříme a také, že jsou lidé, kteří tomu nevěří. Nejsou kvůli tomu ani horší ani lepší. My jsme křesťané, kluci jsou za to rádi a hrdě se k tomu hlásí, i když jsem o křtu rozhodl za ně (je to zajímavé téma, opakovaně o něm diskutuji a tvrdím, že děti silně ovlivňujeme a rozhodujeme za ně v mnohem více věcech, než je tato - považuji to za něco přirozeného, co nijak neomezuje jejich další rozvoj, více o tom třeba jindy). A to, že jsme křesťané, ovlivňuje naše vnímání světa. Vnímám to spíš jako východisko a jistý směr, jak uvažovat o světě, než jako jasné a předem dané odpovědi.
Ostatně je mi sympatičtější určitá zdrženlivost. Sice máme určité vědomosti, ale většinou mi vadí, když křesťané vystupují jako ti, co všechno ví a znají nejlíp. Mimochodem třeba i apoštol Pavel nabádá k opatrnosti, když připomíná částěčnost našeho současného poznání: "Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně." (1K 13,12)
Takže jsem docela rád, že kluci místo naučených frází mluví třeba i o Bohu takto originálně.
Žádné komentáře:
Okomentovat