Táta na plný úvazek aneb Něco ze života

Náhodou jsem se ve středu večer dozvěděl, že byl právě mezinárodní den mužů (viz ZDE). Už zhruba před měsícem jsem napsal stručný status na Facebooku na téma "táta na plný úvazek", což je zároveň téma projektu Ligy otevřených mužů. Přiznám se, že mě často pobaví nějaké pohledy do života "mužů na rodičovské dovolené", které zní leckdy celkem pohodově. Jiným případem jsou v současnosti popularizační semináře a konference na téma "aktivního otcovství" nebo několikadenní akce "pro muže-táty". Nepochybuji o tom, že takové akce mohou mít pro muže-táty smysl. Jsou však určeny především pro ty, kteří si dokáží vedle rodičovství a práce vyšetřit příslušný čas. Taky má smysl psát a mluvit o tom, že je dnes IN pro muže být dobrým rodičem. Snad to alespoň částečně vyváží velké množství textů, které tak trochu vnucují představu, že IN pro muže je být majetný, pěstovat adrenalinové sporty a kromě šikovné asistentky si vydržovat ještě milenku.

Uznávám, že má situace je spíš výjimečná, i když zdaleka nejsem jediný muž, který zůstal s dětmi sám. Tak spíš pro zajímavost zveřejňuji pohled do naší každodennosti. Samozřejmě jsem úmyslně vybral dny s větším zatížením. Vůbec nechci, aby to vyznělo jako nějaká stížnost nebo pokus o vzbuzení lítosti. Naopak jsem rád, že mám děti a že s nimi mohu s takovou intenzitou zažívat radosti i starosti. A uvědomuji si, že je to nejenom velký dar, že jsme zdraví a šikovní, ale že řada žen-maminek je na tom stejně a leckdy i hůře (často slyším i vidím, jak si na ženu s dětmi okolí dovolí víc než na muže).

Tak zde pro zajímavost jeden rodičovský status ze života táty na plný úvazek:

Byl to den, kdy jeden syn odjížděl se školou na výlet a druhý byl doma nemocný.
6:00 budíček, snídaně a svačina pro syna, který v 7:00 odjížděl na školní výlet.
7:30 snídaně pro syna-maroda.
8:00 odchod do archivu, kde od 9:00 do 11:00 studium .
12:30 oběd pro syna-maroda a sebe.
13:45 vyzvednul jsem syna-výletníka.

Kvůli výletu jednoho syna a nemoci druhého jsme vynechali hudební nauku a získali tak chvilku volného času na malé vydechnutí po obědě. Jinak vždy ve 13:30 vyzvednu syna a odvezu ho na hudební nauku (od 14:00). Vrátím se ke škole pro druhého syna, kterého kolem 14:30 vyzvednu a odvezu také na hudební nauku (od 15:00). Od 15:00 do 16:00 se s jedním synem věnujeme škole, když čekáme v hudebce. Od 16:00 do 17:00 jsou oba na klávesách, takže mám chvíli na práci během čekání v ZUŠ.
15:30 jsem vyrazil se synem-výletníkem do hudebky alespoň na klávesy, které měl od 16:00. Během čekání v hudebce mám necelou hodinu na práci.
Cestou domů jsme nakoupili něco k jídlu, ať už na večer, tak i na druhý den (snídaně, svačina, oběd atd.).
Po 18:00 jsme dorazili se synem-výletníkem a nákupem domů. Zkontrolovali jsme školní věci, úkoly a další povinnosti (syn-marod dostává každý den mailem 2-3 úkoly od učitelky). Udělal jsem večeři, naplnil a zapnul pračku s prádlem.
Kolem 19:00 jsme večeřeli. Po večeři se šli kluci vykoupat, já poklidil po jídle, naplnil a zapnul myčku.
Po 20:00 jsem si s klukama povídal, přitom provedl drobnou údržbu (např. Ondra potřebuje promazávat suchou kůži na boku). S ohledem na únavu jsem nečetl, jen krátká modlitba.
Poté bylo třeba pověsit vyprané prádlo, vyskládat myčku, nachystat seznam oblečení na burzu dětského prádla (víkend jsme využili k vytřídění oblečení, ze kterého mladší syn vyrostl).
Zbylo ještě trochu času na práci a chvíli studia. Do postele jsem se dostal kolem půlnoci.

A pro zajímavost dodávám ještě pohled na jiný den:

6:40 budíček, snídaně a svačina pro všechny.
7:45 jsme vyrazili s jedním synem do školy a s druhým jsme rovnou pokračovali na ORL.
Cca od 8:15 do 10:15 jsme strávili na poliklinice. V čekárně na ORL jsme měli štěstí, že jsme přišli včas a čekali jen asi hodinu a půl. Na ORL absolvoval syn pečlivé vyšetření (naštěstí ucho se zdá být v pořádku, o víkendu jsme byli na pohotovosti kvůli bolesti a zřejmě začínající zánět jsem začali léčit včas). Se zprávou jsme absolvovali prohlídku ještě u dětské doktorky (měli jsme štěstí, že nás vzala hned bez čekání, neboť měla zrovna volno) a odběry krve.
Cestou domů jsme se zastavili na trhu pro zeleninu a v obchodě pro svačinu a jídlo na večer a druhý den.
Krátce po 11:00 jsem dělal oběd, vyřizoval maily a chystal si věci, protože potřebuji odejít dřív.
Ve 12:00 jsme obědvali.
Zadal jsem synovi úkoly od paní učitelky, nachystal mu svačinu a odešel jsem na poradu.
Na ní jsem stejně přišel se zpožděním a i když mi to bylo trapné, s omluvou jsem odešel dřív, abych stihnul vyzvednout zdravého syna z družiny. Ta je maximálně do 17:00 hodin a dnes jsem tuto maximální dobu po dohodě s ním mimořádně využil. Většinou ho vyzvedává brácha už v 15:00. On je však ve družině rád a občas mě přemlouvá, že by tam rád zůstal déle.
Kolem 17.15 jsme dorazili domů. Klukům jsem dal svačinu, zkontroloval úkoly a před 18:00 jsem vyrazil pro oblečení, které jsem o den dříve dal na burzu dětského oblečení.
Kvůli drobnému zádrhelu se mise na burze protáhla skoro na hodinu, přesto jsem rád, že jsme jí nezmeškali jako vloni. Přimělo nás to k probrání a vyřazení některých věcí a utržené peníze se hodí.
Kolem 19:00 dělám večeři, naštěstí jsem jen ohříval, klukům včerejší večeři a sobě dnešní skromnější oběd.
Po večeři se šli kluci umýt, já sklidil po jídle a naplnil pračku.
Po obvyklých večerních rituálech je třeba složit usušené prádlo, aby bylo možné pověsit to čerstvě vyprané. Naskládání myčky odkládám na druhý den kvůli jiným neodkladným povinnostem. Zabral jsem se do práce a tentokrát jsem to ani do půlnoci do postele nestihl.

To nemluvím o tom, že by kromě rychlého přejetí vysavačem bylo potřeba sem tam vytřít, alespoň kuchyň, koupelnu a WC...

Při tom shonu alespoň zapomínám na bolest zubu. Zubařka mi oznámila, že se mi rozpadl můstek, odhalené místo je velmi citlivé a bolí třeba i při nádechu trochu studenějšího vzducu. Objednán jsem na polovinu prosince a už přemýšlím, kolik mě to bude stát...