Pavouci a volby

Možná předchozí příspěvek o marodech vyzněl trochu smutně nebo ponuře, ale to bychom nebyli my, abychom si i ve stížených podmínkách neužili nějakou tu legraci.

Například v pátek, v den komunálních voleb, jsme zašli prošmejdit jedno nedaleké hračkářství. Hledali jsme nějaký vhodný dárek. Nakonec jsem se rozhodl, že něco malého koupím i klukům, kteří samozřejmě chodili na hračkářství a ukazovali na vše možné, že by chtěli tohle nebo tohle nebo támhleto (na druhou stranu umíme i to, že se prostě jdeme do hračkářství podívat a nekupujeme vůbec nic).

Kluci si pro sebe nakonec vybrali pavouky. Vypadaly realisticky a ani moc nestály (asi 45,- Kč). Ondra z nich měl ze začátku respekt, ale za chvilku už si s nimi v obchodě taky hrál.




Tak jsme pak v jiném obchodě a cestou domů způsobili trochu rozruch, když si s nimi kluci hráli ;-).






Což o to, já jsme skoro por každou lumpárnu, ale když kluci začali mluvit o tom, že by chtěli domů takového pavouka živého, tak to už bylo i na mne moc ;-).


Ještě jsme cestou domů stihli splnit svojí občanskou povinnost a zajít ke komunálním volbám. Kluci samozřejmě způsobili ve volební místnosti trochu rozruch, když se chlubili se svými pavouky a musel jsem je napomínat, aby nějaký z pavouků omylem nevlezl do volební urny. Když jsem byl za plentou, tak jsem jen zachlechl, jak jedna paní z volební komise říkala, jak se na takové hračky dívá maminka. Mám však pocit, že Ondrova reakce (skutečně to byl Ondra a nikoliv Martínek, kdo reagoval), že my maminku nemáme, že nám umřela, tak nějak zaniknul ve všeobecném veselí.

Jako vždy jsem požádal volební komisi, zda jí nebude vadit, když to tam trochu upravím pro potřeby focení. Nevadilo, jen mi říkali, že si připadají jako když tam volí nějaký politik (jen ty fotky nejsou moc kvalitní, možná by to chtělo lepší foťák a lepšího fotografa - ale zachycujte momentky a nastvujte parametry na foťáku, když jsou ti malí lumpíci k neudržení).

Naštěstí si kluci focení užívali.

Volby, to je teda legrace...




Martínek se chystá volit...




Jenže ten už volil v parlamentních volbách, takže by měl dát prostor i Ondrovi...




Nakonec se toho ujal Ondra...





To byl jen zase takový malý výsek z toho našeho života. Když s klukama večer přemýšlíme, co jsme ten den zažili a děkujeme za to Bohu, zjišťujeme, kolik toho každý den je. Jsme na světě rádi, i když to není vždy jednoduché a bez křiku a zlobení se to taky neobejde. Nemyslím ani tak na to, co nám chybí, co bychom mohli kdyby..., ale snažíme se žít s tím, co máme - a není toho málo - být za to vděční a neztrácet chuť do života.