Marodi

Přesně před třemi týdny jsem si přivedl malého Ondru ze školky s horečkou. Hned ve školce mi bylo jasné, že není v pořádku. Červený, horký, ukňouraný. Celé září se kluci drželi, což považuju za úspěch. Když začal akademický rok a moje povinnosti, tak se přidaly i jiné starosti. Tak už to holt bývá.

Ondra večer a v noci hodně zatápěl, až ke 40 stupňům. Už jsem to s ním jednou zažil, takže jsem nepanikařil. Samozřejmě kadý rodič to zná, když tomu malému broučkovi je zle, sotva se kouká, chce se tulit a slyšet, že ho mám rád...




Byla to asi nějaká viróza. Tentokrát byla zřejmě někde v břiše a ve střevech. Když odezněly vysoké horečky, rozběhl se velmi silný průjem a bolesti. Několikrát za noc jsme vstávali, plakal bolestí. Vyšetření ani výtěr nic zvláštního nezjistily. Prostě zřejmě první střet Ondrovy imunity se školkou a jejím osazenstvem. Takže hlavně dieta, domácí režim a péče. časem mu bylo líp. Náročnější byla skutečnost, že Martínek byl zcela fit, ale samozřejmě musel být s námi doma, což ho ne vždy bavilo.

Když to šlo, tak po více než týdnu jsem s klukama opět vyrazil do školky. Po třech dnech, v noci z pátka na sobotu přišel na řadu Martínek. Vysoká horečka a silná bolest v krku. Měl jsem podezření na angínu. Takže jsme další pěkný víkend strávili doma.




Hned v pondělí jsme opět vyrazili za doktorkou. Už ráno podivně zachrchlal Ondra. Doktorka u Martínka vyloučila angínu, na Ondrovi neviděla vůbec nic a soutěž o nejčervenější krk jsem stejně nakonec vyhrál já. Kvůli vyššímu CRP pro jistotu udělala u Martínka výtěr z krku, ale ten byl v pořádku. Byl jsem rád, že je vše v podstatě v pořádku, ale zůstali jsme doma.

Ukázalo se, že Ondrův ranní chrchel byl skutečně předzvěstí nějakého dalšího problému. Vypadal celkem v pořádku, ale v noci neskutečně kašlal, ačkoliv večer před spaním dostal něco na tlumení (např. Stoptussin). Takže série nočního buzení pokračovala. Opět jsme vyrazili k doktorce, která nasadila tvrdší kalibr (např. na noc třetinu Prothazinu, přes den Erdomed sirup atd.).

Kromě první noci, kdy měl Ondra špatné sny, se situace zlepšila a v noci na dnešek spal v klidu už i bez Prothazinu. Jen ten jeho podrážděný zadeček od silného průjmu (včetně krve) mu komplikuje život dodnes, ale i to se pomalu lepší (dřív při kakání plakal, teď už tam jen hlasitě domlouvá a chvílemi i nadává "kadíkům" ;-).

Po těch třech týdnech starostí a nevyspání jsem docela unavený. Navíc jsme většinu času doma, což je někdy náročné, i když kluci si spolu celkem pěkně hrají. Taky vždy byl nemocný jen jeden a druhý celkem fit.

Tuto neděli jsem zase konečně vyrazili do kostela a pak zašli na chvilku k vodě do Tróje nakrmit labutě a malé rybičky. Cestou jsme potkali hlídku Městské policie s lopatou (kluci samozřejmě zprávu o ztracené devítileté Aničce zaznamenali a drží palce, aby to dobře dopadlo). Pak jsme se ještě zastavili na hřbitově, abychom dali svíčky mamince na hrob. A to nám bohatě stačilo, takže jsme zbytek neděle strávili zase doma.


Za dětskou doktorkou nechodím s každou prkotinou, přesto mě štve, že kluci jsou doma celí nemocní, ale v ordinaci u doktorky by to na nich člověk vůbec nepoznal. Takže pak vypadám jako bych si něco vymýšlel ;-)