Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

sobota 28. února 2015

Únorové marodění a sníh v Praze

V únoru nás skolily bacily. Zřejmě spolu s vysvědčením si starší Martin ze školy přinesl streptokoka, takže místo plánovaných prodloužených pololetních prázdnin jsme se věnovali léčbě a braní antibiotik. Když už to po týdnu vypadalo na zlepšení, tak opět v noci z pátku na sobotu "zahořel" horečkou pro změnu mladší Ondra. Jak se později ukázalo, opět v tom měl prsty streptokok, takže nasazena antibiotika na 10 dní. A aby toho nebylo málo, tak se horečka na chvíli vrátila i u Martina. Já jsem s tím zápasil nakonec celkem statečně, i když jsem si dopřál "luxus" a ulehl asi na dvě dopoledne a jednou dal Ondrovi antibiotika o dvě hodiny dřív, abych se mohl s lékem trochu prospat.

Do toho začal nový semestr, postní doba a některé povinnosti, takže bylo a je opravdu veselo. Naštěstí kluci vydrželi týden ve škole, aby si vzápětí užívali týden jarních prázdnin. Já jen trnu, jak to vše Martin ve škole dožene, protože na zhoršeném prospěchu v prvním pololetí se nepochybně podepsal i zvýšený počet zameškaných hodin z důvodů nemoci. A to jsme absolvovali vyšetření v pedagogicko-psychologické poradně, kde konstatovali v podstatě vyšší inteligenci, ale zvýšenou unavitelnost a zvýšenou myšlenkovou abstrakci, která leckdy brzdí v normální činnosti (tj. napadají ho různé věci s tématem související, které není schopen či ochoten opustit ve prospěch dodělání zadaného úkolu). Na zvážení je i nějaké doučování, s větší trpělivostí a laskavostí než má leckdy přetížený táta.

Ještě před onemocněním jsem vzal kluky s sebou do práce, kde chvíli hlídali studenty píšící test. Starší Martin všechny při odchodu povzbuzoval, že určitě budou mít jedničku. Mladší Ondra obdivoval, jak byli všichni hodní, když učitel odešel z místnosti. To u nich ve třídě to prý vypadá jinak. Už nemocný Martin mi pak pomahal s opravou testů.


Chvilku, kdy onemocněl Ondra a Martin se už zdál být v pořádku, jsme s Martinem využili k procházce čerstvě zasněženou Prahou, abychom dali mamince na hrob kytičku k nedožitým narozeninám.




Cestou jsem po vzoru Čapkovy povídky Šlépěje vytvořil podobnou záhadu. Martin to samozřejmě neznal, takže jsem mu později dal tuto povídku k přečtení. Moc se mu to líbilo a dodnes na to vzpomíná.


S Martinem jsme rovněž pozorovali stopy zvířat. Třeba toto je veverka, která přeběhla před našima očima...


 ...toto byl Martin...


...a toto malý pes.

V obchodě jsme s Martinem vybrali pro maminku umělou růžičku, zhruba v barvě naší svatební kytice.


A do čerstvě napadaného sněhu jsem na hrobě obtiskli své dlaně.



Nakonec jsme i našeho malého maroda potěšili jarní kytičkou, živým narcisem.






Vzpomínáme...

2 komentáře:

  1. Stále vás sleduji a fandím vám!
    Šárka

    OdpovědětVymazat
  2. Milý Martine, ty sněhové fotky jsou krásné. Já i moje dcerky milujeme, když je čerstvě napadaný sníh a jen tu a tam stopy... Přeju hlavně zdraví... Broňa

    OdpovědětVymazat