Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 5. září 2013

Ondra školákem

Tak už i z Ondry je školák. Je to velká událost, i když já se snažím najít nějakou střední cestu. Dělali jsme si legraci z toho, jak se na školu Ondry každý ptá a všichni jsou zvědaví. Ondra se na jednu stranu tváří jako že je to prostě normální, na druhou stranu to samozřejmě prožívá.

Prázdniny jsme si užívali do poslední chvíle, takže ta první cesta do školy byla tak akorát. Ani jsem nestihl vyfotit kluky společně, protože Martin dorazil tak akorát a Ondra měl začátek později. Taky jsme nebrali tašku, i když by to možná mělo svůj symbolický význam a hlavně bych pak nemusel nést jeho pomůcky domů v ruce. Ještě večer jsme se zastavili v mém oblíbeném květinářství, aby si Ondra vybral kytku. Samozřejmě vím to už dlouho, ale i tato návštěva to ukázala, že Ondra je prostě jiný a trvá si prostě na svém. Zatímco Martin v mnohém dá na mne, s Ondrou je jakýkoliv výběr složitější. Nakonec jsme našli kompromis a Ondra si vybral růžičky (mé doporučení), ale v žíhané barvě (jeho přání). Výběr stužky, úpravy a zabalení jsem nechal na něm, přičemž velmi pobavil květinářky, jak zkušené k tomu přistupoval, tj. hlavně aby to ladilo. Vybral dobře.

Tím, že jsme nebrali aktovku, jsme zároveň mohli zjistit, že jeden spolužák má úplně stejnou. Zřejmě další milovník pavouků. To nás však nerozhodilo a hned odpoledne jsme vymysleli, že na tašku dáme stužku, takže si jí Ondra hned pozná. Prý to včera pro jistotu chlapečkovi vysvětlil. Od samého začátku projevuje Ondra pro školu nadšení. Uvidíme, jak dlouho mu to vydrží. To Martin, ten první den ráno poznamenal, že škola je jako statistika: "Je to nuda, ale má cenné údaje." (tj. odkaz na písničku, kterou několikrát zpívali u moře v rámci animačního programu).

Ondra si prý sám vybral první místo hned naproti učitelce. Nakonec potkal i spolužáka ze školky, se kterým se hned dal do dvojice. Odpoledne pak chodil po bytě s taškou, rozbalil všechny pomůcky a naložil si je. Přece jen je fajn, že už jsme díky staršímu bráchovi zkušenější. Navíc mi škola vyšla vstříc, že Ondru dala stejné paní učitelce jako měl Martin, takže nás zná (a my ji). Martin už se byl za Ondrou ve třídě podívat a když bude třeba, tak mu pomůže, zřejmě ho bude ze začátku do třídy vodit. I když Ondra od začátku projevuje celkem obdivuhodnou samostatnost, tak snad mu to vydrží. Např. dnes si už oba brali do družiny tepláky, aby se mohli převlíknout a neodírali lepší školní kalhoty atd. Taky výprava z družiny mu trvá zatím výrazně kratší dobu než Martinovi.

S družinou to bude zajímavé. Bohužel jí pro velký počet dětí nemají na jednom místě a zvlášť systém u Martina mi přijde komplikovaný. Musí mít dopředu uvedenou hodinu a v tu dobu jej dozor přivede k hlavnímu vchodu. Snad časem zkusíme, že by mohl odcházet i sám, ale zatím si to netroufám. Za nás byla situace jiná, já chodil sám už v první třídě. Ondra ještě včera ráno do družiny moc nechtěl, resp. chtěl abych na něj čekal, až dorazí do družiny z oběda a hned ho vyzvedl. Jenže v poledne mě už přemlouval, aby mohl zůstat v družině. Sice jsem na něj více než půlhodiny čekal, ale byl jsem rád, že se mu tam líbí a vyhověl jsem mu. Naštěstí mají zatím volnější režim, takže můžu nejdřív vyzvednout Martina a pak jeho. Vyzvedávací časy jsou totiž stejné a já nemůžu být na dvou místech najednou. Ostatně podobně veselé to bude s třídními schůzkami, které jsou taky ve stejných časech pro celou školu. Budu chodit k Ondrovi a s Martinovou učitelkou se dohodnu individuálně.

Ještě nás čeká tradiční plánování kroužků a dalších aktivit. Snažíme se to nepřehánět. Prioritou je škola, pak hudebka (časově ji sladit v jednom dni se nám však nepodařilo) a pak snad nějaké kroužky. Ondru baví angličtina, Martin se už třetí rok dožaduje nějakého sportu. Když už jsem se rozhodl, že na drahý a časově náročný florbal kývnu, zlomil si ruku a má minimálně na 4 týdny smůlu. Tak uvidíme...


a teď ještě od běžných starostí zpátky k slavnostním chvilkám našeho prvňáčka:


Osobně považuji tuto fotku za nejhezčí a i na Facebooku a mezi přáteli měla největší ohlas. Ondrovi to prostě sluší a je fotogenický:
 


Pár dalších fotek ještě před školou:






Tak hondě štěstí našemu prvňáčkovi!

3 komentáře:

  1. Martínku a Ondrášku hodně štěstí ve škole. Zdenka

    OdpovědětVymazat
  2. To je ale sikulka! A na te prvni fotce je vazne jako andilek.

    Obe braskum preju hodne dobreho v celem skolnim roce.

    OdpovědětVymazat
  3. To je šikovný žáček, ať se daří :-) Jitka

    OdpovědětVymazat