Martinovy Marnosti

Martinovy Marnosti


Marnost nad marnost, všechno je marnost. K čemu je člověku všechno to pachtění?
Spisování mnoha knih nebere konce a mnohé hloubání unaví tělo.
(biblická kniha Kazatel)

čtvrtek 19. září 2013

Jak na čtení?

V závěru článku o Martinově první zlomenině jsem uvedl, že bych chtěl této situace využít k tomu, aby Martin začal trochu víc číst. Přestože pro mne není úplně snadné, zvyknout si nově na dvoje školní povinnosti, dvoje svačiny, dvojí koordinaci aktivit atd. (stále jsem trochu blázen, neboť závidím početnějším rodinám a mrzí mě, že nás doma není víc, i když by to znamenalo větší byt nebo dům), pustil jsem se do tohoto záměru s odhodláním.

Martin samozřejmě zdařile využívá výmluvy na zlomeninu, protože nemusí psát. Učitelka ho přiměla, aby alespoň čísla a doplňování písmenek psal levou, což je v pořádku. Jinak ho podle domluvy zkouší ústně a na kartičky s I/Y nebo čísly, kterými jsem Martina po domluvě s učitelkou vybavil, zatím prý nedošlo. Situaci mírně zkomplikovala třídenní viróza s horečkami, takže Martin ještě trochu zameškal. Při třídních schůzkách učitelka s úsměvem vyprávěla, jak má ve třídě ještě víc dětí, kvůli absenci kolegyně a jak při každé výzvě, aby si děti vzaly sešity a začaly psát, se v zadní lavici zvedne Martinova ruka s dlahou, čímž dává stále najevo, že on nemůže. Tak je fajn, že to bere s nadhledem a oba víme, že bude dohánět. Psal pomalu a s chybami už předtím, tak bude o to víc trénovat. Na druhou stranu jsem ocenil, že Martin se o prázdninách bez větších protestů věnoval "prázdninové škole", ve které doplňoval a opisoval hlavně cvičení z češtiny. Teď jsem zjistil, že přitom trochu pozapomněl počítat...

Obálka titulu Prázdninová škola 2. třída


Při třídní schůzce jsem však také zjistil, že Martin má načteno a zapsáno ve čtenářském deníku ze všech nejmíň. Jen jednu knihu, zatímco povinné byly čtyři a nejpilnější čtenářky mají dokonce 28 a 24. Martin sice přečetl téměř celého Malého prince, ale zápis o této knížce zůstal v červnu rozepsaný a nedokončený. Popravdě je to částečně i tím, že jsem prostě odmítnul Martinovi knihy předčítat nebo mu jejich obsah diktovat. Trval jsem na tom, že je musí číst sám.

Byl jsem rád, že jsem mohl pravdivě paní učitelce oznámit, že pracujeme na zlepšení. Dokonce se jí líbil i způsob, který se snažím zavést. Učitelka chtěla, aby děti nejenom četli, ale abychom se snažili je vést k tomu, aby přečtenému rozuměli.

Já jsem si toho problému, že když už Martin něco čte, tak se spíš prokousává písmenky a obsah mu leckdy uniká, všimnul. Proto jsem se už dřív pokusil mu s tím pomoct. V dětském oddělení knihovny jsem pro něj hledal vhodnou knihu. Jemu se samozřejmě líbili obrázkové encyklopedie, ve kterých si především prohlíží obrázky. Já jsem velkou přípravu nedělal, ale nakonec mě zaujala kniha z edice Tygří oko nakladatelství Argo. Našel jsem ještě další dvě knihy z této edice a dal Martinovi vybrat, který z příběhu (z doby ledové, z doby egyptské říše a ze středověku) si chce přečíst. Sice nebyl zrovna nadšený, když v knize nebyly především obrázky, ale pak, zčásti popostrčen mnou, si vybral příběh ze středověku: Tajemství červeného rytíře.


Několikrát jsem mu musel knihu připomínat, až se do ní začetl na základě mého "příkazu". Hned první věta knihy v něm vzbudila otázku: "Hagena probudilo tiché ržání koně."

"Tatíí, co je to ržání?" zeptal se mě.

Ačkoliv jsem ještě nečetl knihu s názvem "Učíme děti ptát se a přemýšlet", kterou mám už delší dobu půjčenou z knihovny a která jako desítky a stovky dalších knih jen čekají, až na ně budu mít čas nebo chuť, vzal jsem tuto otázku jako výzvu. Vzal jsem jeden z jeho starších sešitů, který byl téměř nepopsaný, nadepsal jsem "domácí čtení". Navrhnul jsem Martinovi, že si do sešitu bude psát jednak jména postav a jednak slova, kterým nebude rozumět. Pak si nad tím spolu sedneme a vysvětlíme si je. To se mu líbilo zvlášť proto, že nyní nemůže psát, takže slova i jejich vysvětlení budu psát zatím já. Na druhou stranu jsem ho já zapojil alspoň tak, že si neznámá slova buď hledal ve slovníku (ach ta znalost abecedy, alespoň si může uvědomit, k čemu je dobrá) a nebo na internetu, což pro něj bylo ještě zajímavější.

Ve výsledku to momentálně vypadá tak, že si Martin přečte kapitolu a pak mi jí převypráví. Já si text prolítnu. On mi nadiktuje nové postavy, které se v příběhu objevily, případně, zda jsme se nedozvěděli něco nového o těch, které už známe z předchozích kapitol. S těmi cizími slovy je to složitější, neboť nejprve tvrdí, že všechny zná. Tak se ho na nějaká zeptám, aby viděl, že nezná. Vše je pro něj snadnější právě proto, že to píšu já. Beru to tak, že se mu prostě snažím ukázat, jak se to dělá. Pro představu některá neznámá slova: ržání, hřebelcování, čeledín, sedlák (např. se dozvěděl, že v některých jazycích, např. němčina, označuje tímto slovem šachovou figurku pěšce - hned mu došlo, proč je v jednom programu pěšec s vidlemi), panoš, zbabělec (vlastně ten, kdo se stane "bábou"), pelerína (tehdy součást obleku rytíře, dnes znají téměř jen ženy), brakteát a denár (oba druhy mincí jsme si ukazovali na obrázcích) atd.

Jsme zatím asi u čtvrté kapitoly a i když se snažím o zábavnější formu, tak je to pro Martina velký zápas a čtení je pro něj stále spíše utrpením.

V rámci prvouky si vybral referát o pražském Vítkově, tak jsem mu z Wikipedie a z jiných zdrojů vytiskl trochu textu. Doufám, že to pro něj bude další ukázkou toho, jak je užitečné umět si něco přečíst. Samozřejmě nejvíc ho zaujal plánek bitvy na Vítkově.

Nezastírám, že je tenhle styl "domácí školy" trochu náročný a dlouhodobě neudržitelný, neboť mám svojí práci a svoje povinnosti, ale snad to jako rozjezd Martinovi může pomoct. V něčem to může obohatit i mne. Např. já si tak díky tomu vcelku přečetl Malého prince od Antoina de Saint-Exupéryho, z nějž jsem znal úryvky a některé známé citáty. Myslím si, že to není snadné čtení a jsem zvědav, až se vrátíme k dopisování čtenářského deníku, jak to vnímal Martin a zda mu "to důležité" (co je ostatně očím neviditelné) z knihy dokážu vysvětlit.


Samozřejmě nemůžeme zapomínat ani na našeho prvňáčka, který bráchovi trochu závidí zlomeninu, takže už několikrát vyprávěl, jak měl zlomené žebro. Jindy zase mluvil o žloutence a i o jiných nemocech. Už jsem mu vyhrožoval, že zajdeme za paní doktorkou, ať mu z dokumentace potvrdí, že nic takového neměl, že bych to přece musel vědět.

Soutěžení a spory mezi klukama jsou, i když se je snažím usměrňovat. Na druhou stranu si kluci umí docela pomáhat. Když za mnou Martin přišel s tím, že podle učitelky mu mám do prvouky něco napsat a nakreslit náš dům, tak jsem ho s prosbou o kresbu poslal za Ondrou. Tak prvňáček nakreslil třeťákovi do prvouky pěkný dům, který bych ani já nesvedl. Stejně tak angličtinu trénují kluci spolu, neboť Ondra toho zná ze školky docela dost. Pro změnu Martin Ondrovi občas něco čte. Už se těším, až budou oba číst a psát, takže si budou moct víc pomáhat, jak doufám.

3 komentáře:

  1. Martine, preju Vam krasny den a hned na zacatku musim napsat, jak moc Vas obdivuju....
    Ja jsem u svych deti zvolila uplne opacny postup: Zpočátku cetly jen komiksy-malo textu, dej podporeny obrazky. Kdyz uz jsme cetli knihy, tak jsme se stridali odstavec ja (pekne pomalu, vyrazne,s durazem na peknou vyslovnost a intonaci), dalsi odstavec maly skolak, ktery se kupodivu snazil me cteni se vsim vsudy napodobit. Diky tomu, co jsem precetla ja, jim neunikal smysl a pekne to odsejpalo. Pribehy jsme volili spis jednodussi, ono uz s identifikaci pismenek maji ti cvrcci spoustu starosti. Zafungovalo to dobre, uz jsou dospeli a ctou radi. A o to slo :)
    Mejte se krasne a drzte se !!! Saša

    OdpovědětVymazat
  2. Dobrý den,

    ráda Vás čtu, ale ještě nikdy jsem nekomentovala.. Také mám 2 kluky: 3. a 2. třída.., takže obdobné radosti a starosti + ještě dceru ve 4. třídě. Ta si čte už dobrý rok ráda a sama, holt holky jsou v tomto asi napřed. Náš třeťák zatím nic moc, taky spíš ty komiksy / čtyřlístek!/.. Nehrotila bych to.. Malý princ mi přijde hóódně náročné čtení i pro mnohem starší děti.
    Fandím Vám a obdivuju. Zdar a sílu! Majka

    OdpovědětVymazat
  3. Pěkný den Martine,

    asi se připojím ke komentářům výše...Malý princ je náročný a pokud je primárně cílem přitáhnout chlapíka ke čtení, volila bych klidně knihy typu Malý poseroutka apod. Na chuť opravdových příběhů myslím přijde za čas sám :-)
    Držte se!
    Blanka

    OdpovědětVymazat