Slunečný víkend a marod

První červnový víkend sliboval konečně pěkné počasí, které nakonec bylo možná až příliš horké. Po vydařeném pátečním odpoledni jsme plánovali na chvíli vyjet i mimo Prahu. Všichni, zvlášť Martínek, jsme se na to těšili.

Už ve čtvrtek jsem měl dojem, že Martínek nevypadá úplně nejlíp. Stěžoval si na bolest bříška a byl unavenější. Také proto ani ten den nešel do školky a nakonec jsme ani nevyrazili na závěrečné setkání maminek v rámci kurzu Alfa, které bylo spojeno s možností využít masáž (tj. zatímco na předchozích setkáních se masírovala duše nebo rozum - samozřejmě řečeno s nadsázkou - tak tentokrát nabídka zahrnovala i masáž těla). Už jsme sice byli téměř nachystaní a Martínek chtěl jít s námi (což byl taky hlavní důvod, proč jsem ho ten den ráno odhlásil ze školky), ale viděl jsem silný déšť, vnímal jsem ne zrovna dobrou kondici nás všech a hlavně jsem dal přednost přípravě přednášky a semináře, které mě čekaly večer.

V pátek šel Martínek s radostí opět do školky. Podvečerní stížnosti na bříško a bolest hlavy jsem zčásti přisuzoval teplému počasí, ostatně i jeho náhlé změně a cestování autem.

V sobotu sice Martínek sledoval hodiny, moje přípravy a stále se chodil ptát, kdy už vyrazíme, ale cítil se unavený a polehával v posteli u pohádek. Snídal málo a opět si stěžoval na bříško. Zpomalil jsem tempo příprav a vyčkával, jak se situace vyvine. Když jsem mu před polednem naměřil mírně zvýšenou teplotu, odřekl jsem naši účast na společné akci a začal přemýšlet nad obědem (počítal jsem s tím, že se najíme venku). Mrzelo nás to, ale brali jsme to jako darovaný volný čas, kdy můžeme jen odpočívat (a já dopisoval na blogu, četl jsem si a chystal další výuku). Navíc jsem se zase pokoušel o nácvik chození mladšího Ondry na nočník. Být bez plenky bylo pro něj příjemnou změnou, párkrát si i sám řekl na nočník. Jen bylo legrační, když se po vykonané malé potřebě vždy dožadoval toaletního papíru, aby si utřel pindíka. Nevím, kde to okoukal ;-).

Jak tak nějak den plynul a Martínka jsem čas od času zašel pohladil, tak najednou cítím, že celý hoří. Teploměr hned ukázal 39,9, po chvíli dokonce 40,1, což jsem asi ještě u kluků neviděl. Sice se při měření v zadečku odečítá zhruba 0,5 stupně, ale i tak to byla velká teplota. Překvapilo mě to, protože Martínek byl sice unavený a pobolívalo ho bříško, ale jiné známky nějaké nemoci neprojevoval.

Takže jsem dal léky proti horečce a hlavně jsme začali chladit. Martínek to snášel opravdu obdivuhodně statečně...



... (včetně poněkud křečovitého úsměvu do objektivu)




Důvěrně známý průjem signalizoval nějakou střevní virózu, naštěstí to nebylo zatím tak dramatické jako jindy. Večer sice zase začal zatápět, ale asi už ne tolik. Navíc noc byla klidná a v neděli byl sice slabý, ale odpoledne už bez teploty a dokonce se dožadoval jízdy na kole.

Pěkné víkendové počasí jsme tedy nakonec sledovali jen z okna. V pondělí jsem musel odříct plánované očkování, další plánované aktivity i školku. Zdá se, že Martínkovi už je výrazně líp. Bude však záležet na bříšku a na střevech, jak se s tím vypořádají. Bohužel jsme už něco podobného s Martínkem před časem zažili. Bolest bříška, poměrně malé střevní potíže a krátkodobá, ale vysoká teplota. Když jsem myslel, že už je po všem, přesně za týden se to opakovalo a bylo to mnohem silnější a delší (potíže přetrvávaly v podstatě týden a už se chvílemi uvažovalo o umělé výživě). Takže vyčkáváme a doufám, že bude klid.


V neděli k večeru nám zplodiny z prolétávajích letadel poskytly zajímavý pohled na znamení na nebi...

Kluci a labutě

Cestou domů z přírodovědného pozorování jsme v rádiu zaslechli, že většina pražských přívozů je s ohledemm na zvýšenou hladinu Vltavy mimo provoz. Klukům se ještě domů nechtělo a jako vždy se dožadovali, abychom se jeli podívat k vodě. Dlouho jsem se nerozmýšlel a zajeli jsme se podívat na naše oblíbené místo k řece v Tróji (např. před dvěma týdny jsme tam krmili kachničky).

Vody bylo opravdu o poznání víc.




Jaké bylo překvapení, když se vynořily labutě a rychle se k nám blížily. Zachytil jsem prvotní úprk kluků...




Kluci se ale hned dožadovali nějakého krmení a bez diskusí byli ochotni se rozdělit o svačinu, kterou jsem pro ně měl s sebou. Takže se kluci odvážili přiblížit a labutě krmit...










Jenže svačina brzo došla...




... ale i labutě už asi měly dost.




O to veselejší bylo setkání s kachničkami, které se hlasitě dožadovaly krmení, kluky chvílemi pronásledovaly a pak na ně naštvaně pokřikovaly, když zjistily, že už na ně nic nezbylo.

Ještě jsme chvilku poseděli na lavičce. Pozorovali jsme kachničky a poletující jiřičky. Počítali jsme vagóny vlaků, které projížděly na protějším břehu. Pozorovali jsme bruslaře (zvlášť bruslařky), kteří v hojném počtu využívali trasu podél Vltavy a příjemný páteční podvečer.

Bylo to fajn.

Malí přírodovědci

Páteční den byl po nějaké době opět velmi pěkným dnem, což nás přimělo, abychom odpoledne vyrazili za nějakým dobrodružstvím.

Jsme kluci a máme rádi společnost, zvlášť dámskou, takže jsme přemýšleli o nějaké "milé společnosti". To však nějak nevyšlo, přece jen to byl trochu spontánní nápad (domluvy dopředu nám v tomhle směru moc nejdou, takže je to s námi složitější). Ale to nám vůbec nevadilo, protože jsme byli rozhodnutí si tak pěkný den užít.

Jen dodávám, že jsme v pátek dopoledne samozřejmě vytáhli kola, cestou do školky jel jen Ondra, cestou z ní už i Martínek. Jen já jsem brusle zatím nechal odpočívat ;-)

Tady jsou dvě pěkné momentky, jak Martínek pomáhá Ondrovi na kole, resp. běží vedle něho (mimochodem to je dobrý nápad, jak ráno pospíchat do školky příjemným způsobem).






Samozřejmě že skoro při každé procházce pozorujeme to hemžení v přírodě. Martínek má třeba hrůzu z kdejakého pišišvora, momentálně zvlášť z tiplice, kterou považuje za velkého komára a bojí se projít kolem místa, když jí někde zpozoruje. Ostatně matně si vzpomínám, že jsem se jí asi taky kdysi bál...

Nejvíc nás baví pozorovat mravence a broučky. Možná to souvisí také s tím, že nejoblíbenější četbou je momentálně Ferda mravenec a Brouk Pytlík.

Tak nás napadlo, že se Martínek rozdělí o svůj bonbón s mravenci a budeme pozorovat, jak si pochutnávají. Kluci pořád někde dostávají bonbóny a mně se ne vždy podaří tomu zabránit. Tak se mi tenhle způsob jevil jako přijatelný pro všechny, pro kluky, pro mne i pro mravence. Ondra se nedělí tak rád jako Martínek, takže s ním je vždy domluva trochu složitější. Ale když už se slibný kompromis s Ondrou ohledně bonbónu blížil a dával jsem mu čas na rozmyšlenou, tak Ondra za chvilku přišel s tím, že bonbón omylem spolknul. Naopak Martínek svůj bonbón nabídnul sám. Je fakt, že po určité chvilce přemýšlel nad tím, že si mravenci už dost pochutnali, takže by si zase mohl pochutnat on, ale naštěstí nebyl velký problém mu to rozmluvit. Takže jsme se bavili pozorováním mravenců, jak si na bonbónu pochutnávají a přilepují se k němu. Odnesli jsme si alespoň poučení, že jim příště bonbón rozbijeme na menší kousky. Což o to, já jsem to měl v úmyslu, ale nechtělo se mi s ocumlaným bonbónem víc manipulovat. Zvlášť když jsem poslední vodu vypotřeboval na umytí zapatlaného Martínka.




Ale hlavně nás pobavil jeden brouček (jak jsem se nakonec dozvěděl, tak o broučka nejde, ale o tom později), který se při ohrožení stáčí do kuličky, což jsme si opakovaně ověřili na vlastní oči viz k tomu video na YouTube.

A tady ještě fotka...




Zvířátko jsem nemohl najít v atlasech brouků ani hmyzu obecně. Ono se totiž nejedná o hmyz, jak jsem zjistil, ale o suchozemského korýše. Ještěže máme ten internet. Pak už zbývalo jen rozhodnout, zda se jedná o stínku obecnou nebo o svinku obecnou. Jestli jsou informace zde pravdivé, tak se jednalo o svinku, která se údajně od stínky liší právě tím, že udělá tu kuličku.

Takže jsme si to nejenom pěkně užili ale zase jsme se něco nového dozvěděli.

Stříhání

Už delší dobu jsem se chystal na stříhání kluků. Přece jen pod helmu a pod kšiltovku je pro moje sportovce vhodnější krátký sestřih. Ostatně i na "údržbu" je to snadnější, např. když mají kluci hlavu plnou písku. Taky jako prevence před breberkami v hlavě v kolektivu je to vhodnější atd. V neposlední řadě je třeba říct, že já ani jinak než strojkem stříhat neumím, i sebe taktko stříhám.

Martínka jsem ostříhal strojkem už v úterý na Den dětí. Před návštěvou slavnostní inaugurace našeho nového pana děkana.

Předtím...








... a potom.






Ondrovi se sestřih Martínka líbil. Hladil ho po hlavičce a říkal, že to má jako ostříhanou travičku. Sám však zatím stříhání odmítal. Případně byl ochoten se stříháním souhlasit, ale až "zítra".

Jsem sice přesvědčen, že za určitých okolností se s teroristy a dětmi nevyjednává, ale zrovna tohle není ten případ. Navíc Ondra je prostě jiný než Martínek a období vzdoru a objevování svojí vlastní osobnosti u něj probíhá podstatně bouřlivěji. Je třeba taky připomenout, že když byl Martínek ve stejném věku, tj. mezi druhým a třetím rokem, tak jsme žili zcela jinými starostmi. Známé psycholožy mi také říkaly, že ten Ondrův vzdor je vlastně známkou normálního vývoje a normální situace doma.

Nakonec v pátek nastal vhodný čas, kdy Ondra, za příslib, že to nebude bolet a bude to trvat jen chvilku, chtěl hlavičku taky ostříhat jako travičku. Což se taky stalo...






A tady jsou už oba kluci ostříhaní a při svém oblíbeném každodenním cáchání ve vodě...

Oblíbenec plyšáků

Ondra má rád plyšáky a plyšáci mají Ondru taky v oblibě.










Ostatně to platilo vždy, jak ukazují fotky z prosince roku 2007, kdy plyšáci vítaly půlročního Ondru, který se vrátil z procházky.

Ondra zpívá s Markem Ztraceným

Video se zpívajícím Ondrou je k dispozici na YouTube.

Ondra si takhle začal zpívat sám. Líbilo se mi to natolik, že jsem se rozhodl si ho nahrát. Jenže Martínek se do toho chtěl taky zapojovat, tak jsem ho musel vzít do pokoje a Ondru jsem nechal u počítače samotného a foťák dál nahrával.

Volby

V sobotu jsme šli s klukama splnit občanskou povinnost a volit. Cestou jsem sice Martínkovi trochu vysvětloval, co to jsou volby a zastupitelská demokracie, ale myslím si, že do toho příliš neproniknul, což nevadí. Víc ho zajímalo povídání o občanském průkazu a o tom, že bez něj bych volit nemohl a že on si na něj ještě bude muset počkat (a stejně pak ještě nebude volit atd.).

Kluci se mnou šli za plentu a vybírali podle mých pokynů.

Se svolením komise jsem angažoval kluky a ve volební místnosti je fotil.

První fotka se příliš nepovedla, i když Martínek vhazoval lístek do urny s profesionalitou zkušeného politika.




Rozhodl jsem se proto záběr opakovat, ale komise mě nasměrovala, abych ho fotil tak, aby byl vidět znak na urně ;-)






Po vhození se Martínek díval, kam zmizela volba a možná se snažil odhadnout volební výsledky ;-)




S klukama jsme si to pěkně užili.


PS: Výsledky voleb okomentuju jen stručně, stejně jako na Facebooku: Ani po těchto volbách si nedělám iluze o politicích, politice, ale ani o voličích (viz volební zisky prapodivných politických útvarů). Na druhou stranu mohly volby dopadnout hůř, takže proč pár dnů nemít i díky volbám "dobrou náladu". Určitě tady došlo k nějaké změně a vyslání "signálu" směrem k politikům. Je otázkou, jak se získanou důvěrou politici naloží a taky, co na to voliči ve chvíli, až se budou provádět nutná nepopulární opatření. Nepochybuju také o tom, že ti dnes "odstavení politici" si najdou cesty, jak neztratit vliv atd...