Kluci na Šumavě opékali marshmallow

První prázdninový týden si kluci užili opravdové prázdniny a oddech nejenom od školy, domova ale i od táty. Byli na chalupě s babičkou, švagrem, neteřemi a dalšími příbuznými. Pěkně si to užili, jak ukazují snímky od švagra.

Kluci zažili řadu nových věcí. Jednou z nich bylo opékání "maršmelounů" (Marshmallow), jak mi hlásili, při kterém si užili hodně legrace.

Kluci na Šumavě dobře baštili

První prázdninový týden si kluci užili opravdové prázdniny a oddech nejenom od školy, domova ale i od táty. Byli na chalupě s babičkou, švagrem, neteřemi a dalšími příbuznými. Pěkně si to užili, jak ukazují snímky od švagra.

Samozřejmě péče babičky znamenala také dostatek dobrého jídla. Babička dostala za úkol Ondru trochu vykrmit. Ondra to bral tak vážně, že prý stále ukazoval, jak už mu rostou svaly. Do telefonu mi hlásil, jak přibírá. Sice z něj cvalík není, ale chutnalo mu dobře, což je vidět i na fotkách.

Jak jsme snědli zlatou rybku

Ačkoliv jsem nebyl ještě zcela fit, museli jsme v pátek odpoledne vyrazit na nákup, neboť se naše zásoby jídla už tenčily. Navíc bylo třeba kluky trochu vyvenčit.

Košík se pomalu plnil a já ani neprotestoval, když si kluci vybrali, že chtějí k večeři "zlatou rybku". Měli na mysli uzenou makrelu. Kdysi dávno jsme jí měli a klukům moc nechunala. Když si jí však přáli, tak jsem se nebránil, alespoň nemusím pro jednou vařit. Navíc měli čerstvé, zrovna vybalené. Nechal jsem kluky, aby si vybrali. Jen jedna byla otočená zlatavým břichem, a tu si zrovna vybral Martínek. "Tu zlatou," poručil si.

Chvilku jsme vtipkovali, jestli nám splní nějaké přání. Spíš jsem vtipkoval já. Zřejmě kluky dostatečně nevzdělávám v pohádkách. Co dělat, když mají zrovna teď radši biblické egyptské rány a jiné příběhy o putování na poušti. Nebo naopak sledují šmouly. Tak jsem nakonec navrhl kompromisní přání, aby nám "zlatá rybka" naplnila bříška, což bylo přijato aklamací (což je podle Slovníku cizích slov "zřejmý a veřejný projev souhlasu").

Je fakt, že pod nákupem jsem se prohýbal a zcela jsem neodhadl, že ještě nejsem fit. Naštěstí mě kluci celou cestu povzbuzovali, že jsem silák a nový výtah nám stále dobře slouží.

Hlavní však bylo to, že klukům chutnalo. Nakonec nám ani "zlatá rybka" nestačila. Naštěstí jsem byli na tom nákupu, takže bylo z čeho vybírat.

Domácnost, kde zítra znamená již dnes

Kluci, zvlášť Ondra, mají rádi párky. Tak jsem jim je slíbil na neděli. Ondra se jich však dožadoval už dnes.

Můj rozhovor s malým Ondrou:

"Tatíí, uděláš párky?"
"Udělám je až zítra, jak jsem slíbil.
"Tatíí, dnes je přece zítra!"
"Není, dnes je dnes a zítra bude zítra. Dnes je sobota a neděle bude až zítra."
"Ale tatíí, dnes přece znamená zítra!" Trval si na svém Ondra.

Tak se cítím být poctěn životem v domácnosti, kde dnes znamená zítra, resp. kde zítra znamená již dnes.

Ondra je ještě malý. Navíc není jediný, komu se to trochu plete. Starší ročníky si možná vybaví reportáž Julia Fučíka z jeho návštěvy v Sovětském svazu s názvem "Země, kde zítra již znamená včera".

Jak kluci obrali kuře

Už jsem tu psal, že kluci mají rádi "maso s kůží". Zvlášť Ondra se občas tváří, že jiné maso ani jíst nebude (ale bude).

Tak jsem jim zase jednou tuto jejich lahůdku dopřál. Trochu jsem nestíhal a navíc mě vždy nebaví jm to vše nakrájet a nachystat, zvlášť když se v tom pak tak šťourají, že jim to rychle vystydne. Takže jsem jim tentokrát nabídnul, že každý dostane svoje stehýnko, které si svými silami a schopnostmi obere. Ukázal jsem jim, jak na to a Ondrovi jsem ze začátku trochu pomohl.

Potřeboval jsem dělat jiné věci, ale byl jsem na blízku. Možná se někdo zarazí, že jsem s klukama nevečeřel. Ale i já jsem si chtěl v klidu pochutnat na masu s kůží. Což s klukama nejde vždy, protože jim to vše nejdřív nachystám a pak jsem k dispozici. Většinou dojí dřív a ještě mě potřebují atd. Navíc večer někdy preferuji rychlou hygienu, obstarání kluků a jejich uložení. No a s rukama od jídla se to vše dělá složitěji. Zvlášť když na mne kuřecí stehýnka mohla počkat v troubě, tak jsem tentokrát zvolil tento způsob.

Zpět k věci. Velmi mě potěšilo, jak si s tím kluci poradili. A navíc byli šťastní, jak jsou šikovní (a já taky). Už jsem psal, že si pochutnávají nejenom na kůži, ale i na chrupavkách, takže po jejich hodování zbyly jen holé kosti. Já si navíc uvědomil, že mi někdy uniká, jak kluci rostou a mohou tak zkoušet nové a nové věci. Samozřejmě zvlášť ta rána a to vypravování, kdy mám pocit, že mám dvě malá miminka, která se ani neumí oblíct, mne taky ovlivňují. Každopádně je dobré, když klukům věřím a dávám jim víc prostoru. Byl bych rád, aby si sami kluci taky víc věřili a pořád se jen nebáli, že když se jim něco nepovede, že se bude tatínek zlobit, jak to někdy (zvlášť pžed cizími) předvádějí.

Navíc jsme spojili příjemné s užitečným (tj. nemusel jsem jim vše krájet na drobno).

Zde fotoreportáž:

Nedělní hody - smažený květák

Už jsem se párkrát ve svém okolí setkal s reakcí, že pro některé muže by bylo v mojí situaci jedním z největších problémů vaření. Já v tom problém nevidím. Naopak jsem vařil a vařím celkem rád. Vaříval jsem už jako malý s mámou. Samozřejmě v manželství jsem trochu zlenivěl, zvlášť když manželka zůstala na mateřské a rozmazlovala mě domácí stravou (leckdy podle receptů mojí mámy, která i v souvislosti s vlastním onemocněním rakovinou změnila jídelníček). Je pravdou, že to byly celkem krušné chvíle, když jsem se staral o dvě malé děti a nemocnou manželku. Když jsme musel nejenom každému vyvařovat zvlášť, ale vlastně všechny tři krmit... No nic, o tom jsme nechtěl psát.

Vaření pro mne není problémem, i když mě to už někdy celkem unavuje. Navíc jak kluci rostou a já se trochu víc pohybuju, tak máme nějak víc hlad a pokud kluci nebaští ve školce, tak někdy vařím i dvakrát denně.

Nebaví mě pořád vařit to samé, i když na velké experimenty není příliš volného času. Přesto jsem v týdnu neodolal a koupil pěkný květák, že jej udělám. Ivana (naše hlídácí babička) občas přinese květákovou polévku, která nám chutná. Jenže květáku bylo hodně, tak jsem se rozhodl udělat smažený květák. Už si nepamatuju, zda to byla moje premiéra nebo zda jsem ho už kdysi dělal.

Každopádně jsem si našel pár receptů, jako vždy je svým selským rozumem přetransformoval podle svojí potřeby (i když zrovna na smaženém květáku se moc experimentovat nedá, snad jen že jsem se rozhodl pro variantu, kdy se květák před obalením chvilku nepovaří).

Ohledně surovin to bylo celkem zajímavé. Nemám a nepoužívám jinou mouku než celozrnnou nebo kukuřičnou (tu používám téměř výlučně, ale na květák jsem samozřejmě použil celozrnnou). Také strouhaku jsem měl jen kukuřičnou a to jen proto, že dlouho nikde neměli kukuřičnou krupici, tak jsem měl kukuřičou strouhanku z krupice jako určitou náhradu. A tak nějak nad rámec bylo to, že jsem neměl dostatek oleje. Tak jsem nakonec zbytek slunečnicového oleje doplnil o olivový (vím, že se na smažení moc nehodí, ale znám lidi, kteří smaží výhradně na něm) a ještě přidal trochu másla.

Kluky to zaujalo, takže jsem měl při obalování obecenstvo. Na druhou stranu nepatřím k příznivcům společného vaření s dětmi, i když vím, že by je to jistě bavilo (dodnes vzpomínají, jak minulý rok před Vánoci s kamarádkami vykrajovali a pekli perníčky). Jednak už tak bylo při obalování nepořádku dost a jednak se snažím kluky držet od kuchyně dál, především z obavy z nějakého toho popálení atd.




Stačilo nám jedno vajíčko, což byl i můj limit na obalování a ještě jsem si podle nějakého receptu to vajíčko naředil trochou mléka.




Byl jsem upozorněn, že smažení je celkem věda, pokud se dělá květák na pánvi. Aby se dostatečně udělal a přitom nespálil. Tak jsem mu věnoval maximální pozornost a stále jej otáčel.




Myslím, že to stačilo.




Samozřejmě nejvíc potěší pochvalná reakce spokojených strávníků.




Kluci si skutečně pochutnali. Dokonce i Ondra, který se většinou v jídle rejpá a smlouvá, co ještě sní a co už ne (teda pokud se nejedná o nějaké sladké jídlo, to prý i ve školce bývá jeden z prvních, co je najedený), si pochutnával a vyžádal si přídavek.




Jen přitom focení si neodpustil svoje věčné šaškování a obličeje...




Takže akce smažený květák se povedla a spokojenost zavládla na všech stranách.

O další zážitky nebyla nouze (nečekaně nám netekla voda, Martínka v noci budila horečka atd.), ale o tom třeba zase někdy jindy....