Slavnostní 1. přijímání
(tj. chvíle, kdy kluci poprvé
v kostele přistoupí ke stolu Páně, tj. přijmou chléb, o němž věříme, že
je tělem Kristovým a víno, o němž věříme, že je Kristovou krví) se blíží a já se po určitém váhání rozhodl, že se na to trochu vyparádíme. Vložil jsem dotaz na Facebook, kde mám mezi přáteli řadu zkušených maminek a pak jsem se podle svého uvážení rozhodl. Tedy že nebudeme půjčovat oblek, ale že pořídím pěkné oblečení, tj. kalhoty, košilě s kravatou a svetr, které bude možné použít i pro jiné příležitosti. Ohledně bot je to trochu potíž, neboť výběr je špatný a využitelnost rovněž, takže to nás ještě čeká. V případě nouze vybereme nějaké nové decentní, které už máme (např. ty na fotce).
Čas nás tlačil a nakonec jsem se musel spokojit jen s jedním modelem, neboť Ondrovi nebylo o víkendu dobře. Rozhodl jsem se pro stejné oblečení pro oba a nakonec jsme zvolili variantu s modrým svetrem. Vím, že to není to nejdůležitější, ale budu rád, když to klukům bude slušet. Pro ně je stejně nejdůležitější součástí slavnostního oblečení kravata. Když jsme dorazili domů, tak se Ondra staral především o to, zda bude mít kravatu.
Jako už tolikrát jsem byl v oddělení s dětským oblečením v podstatě jediný muž. Na druhou stranu to má své výhody a prodavačky se nám většinou pozorně věnují. Jen po dotazu na slevu pro nakupující tatínky s dětmi zatím vždy s úsměvem odmítavě zavrtí hlavou.