Malí cestovatelé

Před časem jsme s klukama cestovali vlakem. Vezl jsem si je domů od babičky a dědy. Martin si tam doléčil neštovice a spolu s Ondrou si užívali moravskou srdečnost a pohostinnost. Byl to první pobyt mimo domov bez táty. Podle očekávání se akce vydařila, vždyť hodná babička je na rozdíl od přísného a leckdy nevrlého táty nepochybně příjemnou změnou. Navíc je dobré, když si kluci můžou uvědomit, že kromě příbuzných "na druhém břehu" mají řadu dalších i tady na zemi. Pro mne to byl zpočátku velký nezvyk, ale nakonec jsem si rád odpočinul. Sice jsem si myslel, jak jsem nabral nové síly, ale už cestou vlakem jsem se kvůli neposedným a pošťuchujícím se klukům rozlobil. Takže se zase těším na podobnou akci.

Legrační bylo, jak se kluci ve vlaku chovali jako zkušení cestovatelé a bavili svými hláškami celé kupé. Cestování RegioJetem bylo nejenom levné ale i pohodlné.

Dvě fotky malých cestovatelů:

Kluci si užívali sobotu bez táty

Před více než měsícem jsem využil možnost hlídání kluků na sobotu. Nabídla mi jí "hlídací kamarádka", která k nám chodí pravidelně v podstatě jeden večer v týdnu, abych mohl chodit učit nebo si mohlod kluků alespoň na chvíli odpočinout. Je pro mne příjemné, když se večer vrátím a kluci už spí, obstarní a uložení. Podobně jako s naší "hlídací babičkou" si s ní kluci dobře rozumí a já ani chvíli nepochybuji o tom, že jsou v dobrých rukách.

Přestože jsem toho během té volné soboty mnoho nestihnul, byla to příjemná změna. Kluci si to pěkně užili. Takže doufám, že si to zase někdy zopakujeme. Jsem rád, že jsou kluci poměrně samostatní. Dosud jsme téměř veškerý čas trávili spolu, teprve krátce před letošními Velikonocemi strávili skoro týden u babičky na Moravě. Pěkně si to užili.

Zde je pár fotek, protože dotyčná je velmi dobrá fotografka. Martin si užíval seskoků z houpačky, Ondra prolézačky.

Zkouška v hudebce

Už téměř před měsícem Martin úspěšně absolvoval svoje první zkoušky v hudebce. Nejprve to vypadalo složitě a zdálo se, že s ohledem na téměř tříměsíční absenci bude Martin přípravný půlrok na klávesách opakovat. Konečně jsem mu pořídil klávesy a tři týdny jsme využili k poměrně intenzivnímu cvičení. Sama paní učitelak byla překvapená, jak se Martin zlepšil. Zkoušku nejenom zvládnul na výbornou, ale i dalšího přítomného pana učitele překvapil svojí bezprostředností a nebojácností. Po zkoušce mi oba říkali, že Martin je šoumen se skvělým vystupováním. Měl bych ho prý dát do herecké školy. Sice nevidím rád, když se Martin moc předvádí, ale tentokrát jsem byl rád. Znamenalo to, že si Martin věřil a že neměl trému a zbytečné obavy.

Malá fotoreportáž:

Zatímco Ondra byl ve školce, vyrazil jsem s Martinem ke zkouškám do hudebky. Byl slušně oblečen, ale jel na koloběžce.

Dobrou náladu považuji za základ úspěchu. Martin jí měl, i když nechápu, proč mi zapózoval po vzoru sochy svobody.

Hurá na zkoušku!

Těsně před jediným pádem této jízdy.

Martin je připraven a odhodlán předvést dobrý výkon.

I když malé obavy ve tváři jsou znát, ale neboj, o nic moc nejde.

Pro jistotu ještě trénink "na sucho", tj. podle not ale bez kláves.

A tady je závěrečná radost po úspěšné zkoušce.

 

 

Na konci školního roku

"Tatííí, dnes jsem si vyvrátil dvojku z matematiky, takže budu mít jedničku," volal na mne s velkou radostí Martin hned poté, co jsem si ho minulý týden vyzvednul. Jako vždy jsem v rychlosti zkontroloval, zda má vše a nemusí se pro nic vracet, přitom jsem ho pochválil. Měl jsem radost ani ne tak z toho, že bude mít jedničku, i když mě to taky těší, ale že si opět na vlastní kůži vyzkoušel, jak snaha přináší úspěch. Pár dní předtím ho paní učitelka informovala, že v matematice se stále pohybuje mezi jedničkou a dvojkou. Kromě domácího procvičování jsem Martinovi doporučoval, ať se ve škole víc snaží a je pozorný. Myslím si, že Martin je dostatečně chytrý na to, aby se dobře učil. Má problém spíš s udržením pozornosti a soustředěním na práci. V praxi to pak vypadá tak, že má poměrně velké výkyvy ve výkonech.

Tak tady je pro zajímavost Martinův úspěch, kdy v závěrečném testu získal plný počet bodů:

Martin mi vyprávěl, jak se radoval, když mu paní učitelka oznamovala výsledek a gratulovala k "záchraně" jedničky. Prý se nikdo jiný nad výsledkem tak neradoval.

Už dříve jsem se dozvěděl, že samé jedničky to na konci školního roku nebudou, což jsem očekával. Jelikož koncem roku už nebyly žádné třídní schůzky, zavolal jsem paní učitelce, abych se informoval. Oba dobře víme o Martinových problémech s češtinou. Nedávno byla ve třídě i paní doktorka z pedagogické poradny, která prý Martina označila za jednoho z těch, kteří by mohli mít mírnou poruchu a problém s učením. Paní učitelka opět stočila řeč na Martinovu mírnou nezralost a nepozornost. Už jsem tu o tom psal. Nemá smysl, abycho to znovu paní učitelce oponoval, bude třeba se soustředit na další třídu, ve které budou mít novou paní učitelku. Bude hodně záležet na Martinovi, jak si jej nová paní učitelka zaškatulkuje. Navíc současná učitelka připustila, že by se Martin mohl ve 2. třídě zlepšit a srovnat.

Chápu, že ve srovnání s některými spolužáky, kteří jsou starší třeba i o rok a více, může Martin působit nezrale. O dnes populárním odkladu jsem však ani na okamžik neuvažoval a o jeho šikovnosti a zralosti byly přesvědčeny učitelky ve školce i paní doktorka z poradny (jedná se o stejnou, která má na starosti i nyní jeho školu). Uznávám, že je třeba zapracovat na tom, aby Martin udržel pozornost a nenechal se příliš rozptylovat. Nemyslím si, že by to byl zatím nějaký zásadní a nepřekonatelný problém. Nedávno jsem o tom s ním mluvil a od té doby ještě párkrát. Připustil, že ho paní učitelka občas napomíná, aby nekoukal kolem a soustředil se na práci. Řekl jsme mu, že je škoda být takhle nepozoný. Doporučil jsem mu, aby paní učitelku sledoval a poslouchal tak pozorně, jako sleduje televizi. Ačkoliv takový příklad a doporučení může působit zvláštně, myslím si, že mu Martin porozuměl. Od té dob mi už párkrát hlásil, že paní učitelku sledoval, jak televizi.

Výkyvy v Martinových výkonech jsou prostě realitou a čas ukáže, zda se to zlepší. Zde je ukázka jedné ze závěrečných prověrek z češtiny, v rámci které obdržel vůbec první čtyřku (celkově pak trojku).

Pár dní předtím přitom zvládnul mnou zadaný přepis v rámci domácího tréninku pouze s jednou chybou. Na rozdíl od školy na to měl asi víc času a možná i klidu.

Rovněž matematiku doma trénujeme, takhle bezchybně si poradil s řadou příkladů:

Malý Ondra si chce už taky hrát na školu. Dožadoval se taky zadání úkolů, takže je dostal. Ačkoliv bude teprve od září předškolákem, poměrně spolehlivě zvládá sčítání do 10. Zde je ukázka:

 

 Už se těšíme na prázdniny a na odpočinek od školy a školky. Doufám, že se nám kromě odpočinku podaří trénovat, aby Martin nejenom věci nezapomněl, ale případně se zlepšil především ve čtení a psaní. Byl bych rád, kdyby se cítil o něco jistější a mohl se věnovat poznávání nových věcí s chutí a nadšením.

Bylo úsměvné, když se v nedávné době Martina ptaly dvě sousedky, zcela nezávisle na sobě, jak se učí a jak mu jde škola. Když přiznal, že nemá jen samé jedničky, ale i dvojky nebo trojky, tak mu obě tvrdili, že to jejich táta měl jen jedničky. Potěšilo mě, jakou mám v domě pověst, i když i já sem tam přinesl horší známku nebo poznámku. Na druhou stranu jsem to nikdy Martinovi neříkal a rozhodně mu tím nechci stavět nějakou laťku. Když se na mne Martin po té informaci obdivně podíval, tak jsem jí potvrdil, ale vzápětí jsem sousedkám řekl, že to mají dnes v té škole asi složitější.

Letos jsme s první třídou zápasili víc než jsem původně čekal, ale byla to i nová zkušenost. Navíc měl Martin dvě poměrně dlouhé absence, kdy zameškal vždy více než měsíc. Doufám, že se to v příštím roce zlepší a Martin i já budeme jeho školu zvládat s větším přehledem a klidem.

Fotky z oslav osvobození

Snad poprvé jsem se zúčastnil jedné z akcí oslav osvobození americkou armádou. Samozřejmě hlavně kvůli klukům. Ti, když se dozvěděli, že bude někde přehlídka vojenské techniky, tak trvali na tom, že to chtějí vidět. Takže jsme během květnového prodlouženého víkendu spojili příjemný výlet, nějaké povinnosti a tuto akci.

Kluci si to pěkně užili, jak je vidět z fotek.

Občas se podivně ksichtí, to jsem jim totiž říkal, ať se tváří trochu tvrdě jako vojáci.

 Nevím proč se na následujícím snímku Ondra tvářil "jako Napoleon" a ani nevím, odkud to pochytil.

Návštěva u zubaře

Dnes kluci absolvovali pravidelnou prohlídku u zubařky. Před pár dny jsem si uvědomil, že bychom to ještě měli stihnout před létem, tak jsem kluky objednal. Měli jsme štěstí, sestra našla volné místo přesně tak, abychom tam mohli dorazit s klukama těsně po obědě, bez zameškání školy.

Občas bývám svědkem scén malých dětí u zubaře. Někdy je to nějaký špatný zážitek, jindy prostě obava "z doktorky". Starší Martin obecně zvládá akce u doktorky líp, např. několik odběrů krve nebo různé injekce. Naopak menší Ondra je víc ukňouraný. Naštěstí zatím nemají negativní zkušenosti se zubařkou, i když po mně zrovna dispozici ke zdravému chrupu nezdědí.

Z taktických důvodů jsem nejprve vyslal do křesla Ondru. Zůstal jsem s Martinem u vchodu do ordinace. Nedávno si Ondra stěžoval na bolest zubu, tak jsem mu říkal, ať ukáže, který to byl. Prohlásil vša, že už je to v pořádku. S paní zubařkou výborně spolupracoval, ani nehlesnul a ani jsem u něj nemusel stát. Pak šel Martin a opět vše v klidu zvládnul. U něj jsem se jen zeptal na mírně křivě rostoucí zub, ale prý je vše v pořádku a vše se srovná spolu s růstem dalších zubů.

Byl jsem rád, že to kluci zvládli výborně a že mají vše v pořádku. Prý i hygiena je dobrá. Zubařka souhlasně komentovala to, že i Martinovi ještě zuby dočišťuji, prý je to potřeba. Máme to doma tak, že si buď sami vezmou kartáček a pastu nebo jim to třeba ráno nachystám, aby se zbytečně nezdržovali. Chvíli si čistí zuby, pak za mnou přijdou nebo já za nimi a zuby jim ještě dočistím. Jsem rád, že je do čištění zubů nemusím vůbec nutit. Naopak si už několikrát vzpomněli a připomněli mi to, když jsem třeba při nějakém večerním rychlém ukládání na to zapomněl.

Možná nám pomohlo i opakované sledování animovaného seriálu Byl jednou jeden život, kde je destruktivní činnost "zubních bakterií", živených jakýmkoliv cukrem, docela pěkně znázorněna.

Šikovný kluk, už umí podepsat tátu

Se školou zápasíme více než jsem si myslel. Mám pocit, že Martin prokazuje výrazné výkyvy ve výkonech a zřejmě má trochu obtíže se soustředěním. Cestou do školy zvládne skvěle z hlavy počítat a druhý den udělá při matematice několik banálních chyb. Přepis a diktát mu jde ještě hůř, i když se snažíme doma trénovat. Tak uvidíme.

Dnes mě však opravdu potěšil. Prokázal, že si umí poradit. Nedávno se fotografovali celá třída společně a dnes měli možnost se vyfotit individuálně. Už dříve jsme se domlouvali na tom, že o individuální fotky nebudeme mít zájem. Martinovi jsem to nabízel, ale on nechtěl s tím, že je prý na mnoha fotkách. Tak jsem ho nenutil.

Měl jsme za to, že je to vyřešené a zapomněl jsem, že mu to musím podepsat v žákovské knížce. Tj. zatrhnout ne a podepsat se. Ani Martin si na to nějak nevzpomněl. Dnes mi hned při setkání hlásil, že mě podepsal. Jen chvilku jsem se divil, ale když mi vysvětlil, jak to bylo, tak jsem ho pochválil. Prý den předtím se paní učitelka zlobila, že to některé děti nemají podepsané. On si myslel, že to bude opět kontrolovat, tak zatrhnul ne a napodobil můj podpis, aby se nezlobila. Ani na chvíli mě nenapadlo, že by to byl nějaký podvod. Vždyť mi to hned nahlásil. Pochválil jsem ho, že si uměl dobře poradit a připomněl jsem poučení, aby mi to příště raději více připomínal. A hlavně aby to nedělal v případě, že by se třeba bál, když má špatnou známku nebo poznámku. Takové věci se stejně vždy dozvím a o to víc by mě mrzelo, kdyby mi lhal. Zdá se, že to ho (zatím) ani nenapadlo. Ostatně vždy mi hlásí dobré i špatné známky a jsem rád, že v tomhle si můžeme důvěřovat. Klukům se snažím opakovat, že chci, aby mi říkali i nepříjemné věci, než aby mi něco tajili nebo dokonce lhali.

Nevzpomínám si, že bych někdy dělal takové věci jako podepisování žákovské nebo přepisování či zatajování známek, takže s tím nemám zkušenost. Navíc mi bylo jasné, že na většinu věcí se vždy přišlo, když se rodiče zajímali o chování a prospěch jejich dítěte. I když jsem taky dělal různé lumpárny, moje máma oceňovala, že při schůzkách nebo nějakých pohovorech ode mne celkem přesně věděla, co se stalo. Tím byla ve výhodě oproti rodičům, kteří se něco dozvídali až na místě, což pro ně nebývalo příjemné.

Každopádně mě dnes potěšilo, jak si Martin poradil.